Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Plochodrážního démona Kudrnu probodl kus prkna

Lidé

  6:00
Ta zpráva se roznesla větší rychlostí, než jakou vyvine plochodrážní motorka. V poslední květnový den roku 1982 v nizozemském Stadskanaalu stroj Zdeňka Kudrny, oblíbeného chlapíka menší postavy a bojovného srdce, v plné rychlosti narazil do dřevěné bariéry. Jezdcovo tělo, probodené částí zlomeného prkna, skončilo v nemocnici. O několik hodin později závodníka, známého pod přezdívkou Démon, jeho šťastná hvězda opustila.

Zdeněk Kudrna, zvaný Démon foto: Reprofoto

Antonín Kasper starší, legendární trenér ploché dráhy, byl při tom, když se jeden z předních českých jezdců Jan Verner chystal v Anglii na závody tamní ligy. V tom přistoupil k depu místní fanoušek, který se právě vrátil z Nizozemska. „Ve Stadskanaalu se včera zabil Zdeněk Kudrna,“ řekl. „Co je to za blbost? Za chvíli jedu!“ utrhl se Verner.

POHNUTÉ OSUDY: Pavel Miloš si namísto vozíku vybral návrat pod ligové koše

„Honzu to sebralo, tak mu honem povídám – klid, neblbni, znáš přece Zdeňka, je jako kočka, tomu se hned tak něco nestane,“ vybavuje si Kasper, který tehdy přivezl do Anglie synovi, rovněž úspěšnému závodníkovi, náhradní díly do jawy. „Hned jsem ale řekl, že jdu pro kafe, a mazal jsem do tribuny k telefonní budce. Volám domů a moje paní mi tu smutnou zprávu bohužel potvrdila,“ dokresluje devětasedmdesátiletý Kasper vzpomínku na začátek června roku 1982.

„Byla tam i jedna holandská fanynka, která taky přijela ze Stadskanaalu. Povídala, že Zdeněk neustále dostával transfuze, celkem ztratil sedm litrů krve. Jenže vnitřnosti prý byly tím dřevem tak pocuchané, že už se nedalo nic dělat,“ lituje Kasper i dnes odchodu skromného a přátelského jezdce, kterému osud vyměřil necelých 36 let života...

Z motokrosu na plochou dráhu

Když přišel v roce 1972 na ovál v Praze na Markétě, kde sídlili plochodrážníci Rudé hvězdy, dnešního Olympu, leckdo kroutil hlavou.

Vždyť je mu šestadvacet!

Ať se dál drží motokrosu!

„Motokros měl rád, dělal ho od osmnácti a patřil mezi lepší průměr. Neměl to ale jednoduché, nebyl totiž členem žádného klubu, jezdil za sebe. Tím by se ale neuživil, navíc potřeboval náhradní díly, tak dělal metalyzéra v podniku Strojinvest, který budoval různé konstrukce, třeba Žďákovský most,“ líčí paní Jiřina Kudrnová, vdova po slavném jezdci. „Nebylo to nic bezpečného, navíc se kolikrát vrátil do Prahy a bylo mu špatně, protože se nadýchal chemikálií. Ale plochá dráha se mu líbila čím dál víc a věřil si,“ dodává.

Zdeněk Kudrna

  • * 2. 9. 1946 Čisovice u Prahy
  • + 1. 6. 1982 Stadskanaal (Niz.)

7. z MS jednotlivců v Chorzówě 1979 (dodnes nepřekonané umístění českého jezdce)
Bronz z MS družstev v Londýně 1979
Třikrát bronz z MS jednotlivců na ledové dráze (1977, 1979, 1981)
Čtyřikrát stříbro z MS družstev na ledové dráze (1979, 1980, 1981, 1982)
Sedminásobný mistr republiky

Paní Kudrnová, tehdy ještě slečna Holubová, se znala s paní Kasperovou, ženou plochodrážní legendy. „Tak ať přijde, zkusíme to,“ řekl tehdy uznávaný trenér.

„Byl jsem u toho, když se Zdeněk na Markétě objevil poprvé. Měl se předvést, tak jsem mu půjčil motorku,“ vzpomíná Václav Verner, člen slavné bratrské dvojice.

POHNUTÉ OSUDY: Češi pohřbili titul pro Faltu, kvůli lásce k SSSR

„Zdeněk byl úžasný, vůbec se nebál a potvrdil tak pověst, která ho předcházela z motokrosu. Zatáčky uměl téměř z fleku projíždět smykem, znal to z terénu, zbývalo jen doladit pár věcí. Ale učil se náramně rychle,“ pokyvuje hlavou Kasper.

„Co jsme se my, kteří jsme s plochou dráhou začínali v patnácti, učili pět let, zvládl Zdeněk za rok a půl,“ potvrzuje současný trenér v Olympu Milan Špinka, jehož doménou byly ledové dráhy avroce 1974 získal titul mistra světa.

Kde se vzala přezdívka

Zdeněk Kudrna rychle srovnal krok s ostatními a stal se platným členem týmu Olympu. Mnohem dříve než v souvislosti s krátkou dráhou se o jezdci s typickým knírkem začalo hovořit díky jeho srdnatým výkonům na ledových oválech. Brzy poté, co se seznámil s motorkou se zubatými koly, se totiž dostal mezi elitu. Když se v roce 1977 musela reprezentace obejít bez zraněného Špinky, Kudrna jej senzačně zastoupil – v bavorském Inzellu získal světový bronz. Svou první velkou medaili.

POHNUTÉ OSUDY: Z prvních dvou Čechoslováků na Everestu se dolů vrátil jen jeden

„Dlouhá dráha, krátká, led, tráva, šlo mu všechno, na co sáhl,“ má jasno Stanislav Dyk, někdejší jezdec Dukly Olomouc a velký Kudrnův kamarád, který se dodnes s paní Kudrnovou navštěvuje.

Z motokrosu si přinesl přezdívku Démon. Jak vznikla? „Možná tím, že tam často padal, jezdil na plný plyn,“ myslí si trenér Kasper.

„Byl to takový sveřepec, hodně ambiciózní. Když něco jel, chtěl vyhrávat, neuměl závodit jinak než na sto procent. Ale je fakt, že jinak než Démon mu neřekl nikdo – sedělo to, byl sám na sebe tvrďas. Jinak to ovšem byl výborný kluk a velký kamarád,“ říká Milan Špinka.

O přezdívce ví své Jiřina Kudrnová. „Když už ji měl, tak byla jeho nejznámější průpovídkou větička: My démoni na to tak nehledíme.“

„Milionovej kluk, ale jakmile si vzal přilbu a brýle, tak z něho byl bijec, který nekouká napravo nalevo. Drzý, žádný strach z velkých jmen,“ doplňuje Václav Verner.

V roce 1979 už byl Kudrna členem nejen domácí, ale i světové špičky. Získal dvě medaile z ledů, ve stotisícovém kotli v Chorzówě pak korunoval své tažení až do svě- tového finále historickým sedmým místem, když se bil i o bronz.

Z Exeteru byl Czechseter

Nebylo divu, že po něm ve stejném roce sáhl tým anglické ligy Exeter Falcons. „Jezdil tam se mnou, Alešem Drymlem a mým bráchou Honzou,“ vypráví Václav Verner. „V Exeteru jsme docela řádili, v té sezoně jsme týmu pomohli v osmnáctičlenné lize k šestému místu. Fanoušci nám říkali Czechseter, to neznělo špatně,“ usmívá se.

Další sezonu hájil Kudrna barvy Birminghamu a také tam se stal oblíbencem fanoušků. „Věděli, že kdykoli Zdeněk pojede, nebude to žádná nuda,“ líčí Verner.

Riskoval snad příliš? Kasper starší si to nemyslí. „Tak to mohlo vypadat, ale on to uměl. Měl velké srdce závodníka, jezdil, co to dalo – jinak nemohl vyhrát.“

POHNUTÉ OSUDY: V Terezíně se hrála liga. Fotbal pomáhal zapomenout na útrapy

K přezdívce Démon přibyla na ostrovech další – Kermit, což je figurka zeleného žabáka. „Jezdil totiž v zelené kombinéze, zelené měl i blatníky a nádrž,“ vysvětluje Jiřina Kudrnová. V roce 1981 její manžel do Anglie kvůli průtahům komunistických úřadů nemohl, ale o rok později už opět ano.

Odešel malý zelený kamarád

V závěru května se jelo ve Stadskanaalu semifinále mistrovství Evropy na travnaté dráze. Úspěch už měli oba Češi, Zdeněk Kudrna i Václav Verner, jistý, postupovali ze čtvrtého a šestého místa.

„Pak se ještě jelo jakési finále první dvanáctky, hlavně pro diváky, na pořadí se už nic neměnilo. Ale každému slíbili pět set guldenů, tak proč nejet, dohodli jsme se na klidné jízdě,“ přibližuje Verner.

Z exhibice se ale stalo drama. „Hned po startu se přese mne zleva přehnala Démonova bílá přilba, motor řval na plný knedlík. Profrčel rovně, já za ním klopil do zatáčky a v té příští už mávali červenými praporky. U Zdeňka stála v minutě sanitka, nemocnice byla za plotem. Čekal jsem v naději, ale ve tři ráno Démon zemřel,“ smutní.

Později se ukázalo, že v Kudrnově karburátoru se zaseklo šoupátko. Čili – zasekl se plyn a plochodrážní stroje nemají brzdu. A prkna v zatáčkách ve Stadskanaalu nabyla nastojato, jak už tehdy předepisovala pravidla, ale vodorovně. To se jezdci, kterému se nakonec nějak podařilo natočit stroj doleva, stalo osudným.

„Volal jsem tam kamarádce, prý s ním ještě při nakládaní do sanitky mluvila,“ hlesne Stanislav Dyk.

Antonín Kasper starší má v dílně fotografie Zdeňka Kudrny a svého syna, rovněž bývalého jezdce, který zemřel v roce 2006 na rakovinu. „A svítí tam věčné červené světýlko. Oba byli úžasní,“ pokýve hlavou.

„Život jde dál, ale kdo by mohl nahradit malého zeleného kamaráda? Nikdo, samozřejmě. Už nikdy nikdo,“ napsal tehdy anglický novinář Tony Wilson.