Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Dienstbier: Odchod křesťanských uprchlíků do Německa je nezodpovědný vůči ostatním migrantům

Česko

  7:00
PRAHA - „Pokud někdo nechce ochranu, kterou mu Česká republika může nabídnout, tak nevidím důvod, proč mu ji nabízet,“ okomentoval ministr pro lidská práva a rovnou příležitost Jiří Dienstbier případ iráckých křesťanů, kteří po pobytu v Česku, požádali o azyl v Německu. Podle něj je problém v tom, jakým způsobem jsou uprchlíci vybíráni.

Jiří Dienstbier foto: MAFRA - Dan Materna

Lidovky.cz: Jak jako ministr pro lidská práva a rovnou příležitost vnímáte rychlý odjezd 25 uprchlíků do Německa?
Já samozřejmě nemůžu hodnotit motivaci těch pětadvaceti uprchlíků, protože ji neznám. Myslím si ale, že jejich počínání bylo nezodpovědné vůči ostatním migrantům. Otázkou je, jestli Generace 21, která je hlavním organizátorem především výběru uprchlíku, vybírá dobře. Myslím si totiž, že je řada lidí, kterým šlo o život a utekli před válkou. Tito uprchlíci pomoc potřebují. A jestli jsou vybíráni lidé, jejichž počínání je takto nezodpovědné vůči komukoliv, tak je jasné, že nastavený princip fungovat nemůže.

Lidovky.cz: Němečtí policisté zadrželi kromě uprchlíků i dva české řidiče, kteří byli zadrženi jako převaděči. Byl podle vás postup německé strany v pořádku?
Neznám jednotlivé detaily situace, ale je pravda, že asi nebudou jedinými řidiči, kteří převáželi migranty a byli zadrženi na trase. V médiích byly různé interpretace, ale v podstatě z nich vyplynulo, že jsou zadržováni proto, aby měl ty uprchlíky kdo odvézt zpátky, což asi není dostatečný právní důvod. Bude tam muset být něco dalšího. Zadržení uprchlíků v tomto případě bylo zcela logické i podle platných evropských předpisů. Přijeli do Česka, kde požádali o azyl a tím pádem je v zásadě nemusí přijmout žádná jiná evropská země. To znamená, že jejich návrat je v souladu s pravidly.

Lidovky.cz: Souhlasíte s výrokem ministra Chovance, aby se tito lidé vrátili zpět do Iráku?
To záleží na konkrétním posouzení právní situace, zda je vůbec možné je vrátit. Jestli v místech, kam by se měli vrátit, doopravdy hrozí nějaké bezprostřední nebezpečí. Pokud by jim hrozila smrt, není možné je vrátit. Ale to závisí na posouzení každého jednoho případu. Obecně souhlasím s tím, že pokud někdo nemá zájem využít nabídku ochrany České republiky, tak proč by mu ji měla naše země poskytovat. Ale to jsme zpět u výběru lidí, kteří tuto možnost dostali. Pravděpodobně jsou nyní v Sýrii a v Iráku tisíce nebo možná miliony lidí, kteří pomoc doopravdy potřebují.

Lidovky.cz: Další téma související s lidskými právy byla návštěva čínského prezidenta v Česku. Policie proto přijala opatření, která podle mnohých porušovala svobodu názoru. Jak se na celý problém díváte?

Dienstbier: Služební zákon se na předsedkyni ERÚ Vitáskovou nevztahuje

Samozřejmě, že zasahovat proti svobodnému vyjadřování názoru v pořádku není. Musíme se ale bavit konkrétně. Něco jiného je, když jdete projevovat svůj názor na zákoně svolanou akci stoupenců jiného názoru a tím zasahujete do jejich práva. Tím netvrdím, že tato situace nastala. Nicméně každý občan má právo protestovat proti nedodržování lidských práv kdekoliv ve světě včetně Číny. Ty důvody k protestu tady jsou a nevím, proč bychom kromě obchodu nemohli poukazovat na problémy v lidskoprávní oblasti.

Lidovky.cz: Tak například dvojce mužů, která vyvěsila vlajku v kanceláři.
Neznám přesné důvody, ale je třeba to důkladně prošetřit. Pokud je tím důvodem jenom to, že vyvěsily vlajku Tibetu, tak je to samozřejmě nepřijatelné. Důležité je, jestli tam nebyl nějaký jiný bezpečnostní důvod, jak tvrdí policie. I když z druhé straně znělo že tibetská vlajka vadila, zatímco jiné věci ne (stažené žaluzie – pozn.red.). Je to tedy otázka důvodu zásahu. Pokud jím bylo jen vyvěšení vlajky, tak si myslím, že takovýto zásah policie je nezákonný.

Lidovky.cz: Zásah na FAMU byl v pořádku?
To jsem ani nezaznamenal. K zásahu na FAMU nevidím žádný důvod. Samozřejmě si každý může svůj názor svobodně vyjádřit. Jinak si myslím, že akce, které jsme v Praze viděli, jako vyvěšování čínských vlajek nebo zjevně dobře organizovaná shromáždění vítačů, kteří zakrývali bilboardy s dalajlámou, byly naprostá hloupost od organizátorů. Velmi to připomínalo vítací rituály, které jsme tu měli před rokem 1989 v době, kdy jsme byli okupováni vojsky těch zemí, jejichž představitele jsme takto vítaly. Takže si myslím, že ten, kdo toto organizoval, prokázal Číně spíše medvědí službu.

Lidovky.cz: Podobně jako když Praha vyměnila Tchaj-wan za pandu?

Zeman pomáhá vytvářet podhoubí pro fašizaci Česka, řekl Dienstbier

Politika jedné Číny je politika všech českých vlád po roce 1989 a je jedno jestli byl ministrem zahraničí Cyril Svoboda, Lubomír Zaorálek, Karel Schwarzenberg nebo Jan Kavan. Na jednu stranu nevadí, že Praha navazuje spolupráci s Pekingem, to je naprosto v pořádku, na stranu druhou ale nevidím důvod, aby se v dohodě mezi dvěma městy řešila otázka zahraniční politiky obou států. Takže pro mě je spíše nesrozumitelné, proč smlouva toto vůbec obsahuje. A například ani dalajláma nezpochybňuje to, že Tibet je součástí Číny. Jen požaduje kulturní a náboženskou autonomii

Lidovky.cz: Co stojí podle vás za současnou radikalizací společnosti?
Nevidím příliš objektivních příčin. Situace sice není ideální, ale zlepšuje se ekonomika, nezaměstnanost je téměř na nejnižší úrovni v celoevropském srovnání a sociální situace v Česku se zlepšuje, byť se to nemuselo ještě projevit u každého, kdo je v těžké životní situaci. Problém migrace se nás fakticky dotkl jen okrajově, přesto ve společnosti panuje špatná nálada a mezi lidmi je určitá nejistota, jestli jejich sociální statut nemůže být celou situací ohrožen. My musíme vybudovat soudržnou společnost, kde by lidé tuto jistotu cítili. Musíme posílit evropský model sociálního státu, který je schopen kohokoliv integrovat v každé sebesložitější situaci, tak aby nikdo nebyl vyčleněn. Žádný jiný důvod, než sociální obavu, nevidím.

Lidovky.cz: Takže tento strach je iracionální?
Já si myslím, že je iracionální, což ale vůbec nezmenšuje naléhavost pocitů lidí, kteří jej pociťují. A nezlehčuje to ani dopad na sociální a politickou situaci. Jedinou odpovědí je vybudování sociálně soudržné společnosti, kde každý bude vědět, že i když přijdou tisíce migrantů, tak neskončí podpora zaměstnanosti, neomezí to dostupnost vzdělání, a že pokud se dostanou do složité situace, tak ta pomoc tu bude.

Lidovky.cz: Dalšímu tématu, kterému se věnujete je situace žen ve společnosti. Jaké je nyní jejich postavení a jaké máte plány na zlepšení této situace?
My máme schválený strategický plán do roku 2020. Na ten navazují další dokumenty. V mezirezortním řízení je například akční plán, který má vyrovnávat zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, ať už ve veřejném, nebo v soukromém sektoru. Ale těch oblastí je víc. Nejsou to jen platy, kde je rozdíl 22 procent na stejné pozici, ale také jiné okolnosti. A najednou zjistíte, že ženy nám najednou v těch pozicích z nějakého důvodu chybí a to není řešitelné nějakým jednodušším nařízením, ve kterém by vláda řekla, že od zítřka budou platy stejné.

Musíte k tomu přijmout i další opatření a začít musíte například od zajištění dostatečného počtu míst v předškolních zařízeních tak, aby žena i muž mohli pokračovat v kariéře, aby to neznamenalo, že když má rodina děti, tak jeden z rodičů musí obětovat kariéru. S tím souvisí i možnost nabídnout otcům, aby šli na rodičovskou dovolenou. Měla by tady být nějaká motivace pro sdílení rodičovské dovolené. Pak s tím souvisí také takzvané flexibilní formy pracovních úvazků, které by měli umožnit, aby se ten z partnerů, který je doma s dětmi, mohl postupně vracet k výkonu své profese, a aby neztratil kontakt a udržoval si úroveň znalostí. Partner, který zůstane doma s dětmi, pravděpodobně definitivně ztratí možnost konkurovat na trhu práce.

Lidovky.cz: V médiích proběhla zpráva, že jedno feministické hnutí bojuje za pojem „hornice“. Jak toto zrovnoprávnění vnímáte?
Je pravda, že i jazyk ovlivňuje myšlení a pokud se bavíme o rozdílech v odměňování nebo zastoupení v rozhodovacích pozicích, tak se jedná o zásadní věci. Často ale vidím, že se problém smrskne jen na kvóty ano/ne, hornice a podobně, což zlehčuje zásadní problémy. Já chápu, že to může být zajímavé, ale já bych rád zůstal u důležitých témat.

Myslím si totiž, že každý chápe, že za stejnou práci má být i stejné ohodnocení. Podle mě by měla být pravidla nastavena tak, aby měl každý stejnou šanci. Neměl by se vybírat ten horší, protože máme nějaké kvóty.