26. listopadu 2016 9:36 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Konec jedné éry: Fidel Castro 1926 - 2016

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 148Diskuse
Fidel Castro v roce 1985 během rozhovoru s prezidentském paláci. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Fidel Castro v roce 1985 během rozhovoru s prezidentském paláci. | foto: APČTK
HAVANA/ PRAHA Ikonou se stal už za svého života. Fidel Castro, vůdce kubánské revoluce. V pátek zemřel. Bylo mu 90 let. A stejně jako poslední roky El Jefe churavěl, nemocný je i režim, který vytvořil. Slábne a otevírá se Západu víc než kdy dřív. Historický zlom nastal předloni v prosinci, kdy se Havana a Washington rozhodly urovnat své vztahy. Na jaře pak Kubu navštívil první americký prezident po bezmála 90 letech.

Když Lina Ruzová svolávala svou početnou rodinu k obědu, jedinému teplému jídlu dne, vyšla na verandu a vystřelila z revolveru. Nebrala si servítky. Skoro nikdy a v ničem. A snad i proto začátkem 20. let minulého století - ve svých patnácti letech - okouzlila Angela Castra, zbohatlého farmáře z chudé kubánské provincie Holquín.

Jedním ze strávníků, kteří se pravidelně hnali ke stolu byl i jejich syn Fidel, ročník 1926. Většinou v plátěných kalhotech a odrbané haleně, k nerozeznání od dětí otcových dělníků. Pozdější vůdce kubánské revoluce si na upravený zevnějšek nikdy moc nepotrpěl, což měl ostatně společné s Ernestem „Che“ Guevarou, druhým mužem kubánské revoluce.

Fidel Castro na archivním snímku spolu s revolucionářem Che Guevarou a kubánským prezidentem Osvaldem.

Fidel Castro na archivním snímku spolu s revolucionářem Che Guevarou a kubánským prezidentem Osvaldem.

Výběr citátů Fidela Castra podle agentury Reuters

  • "Odsuďte mě. Na tom nezáleží. Historie mě rehabilituje." Castro v roce 1953, kdy se jako mladý právník sám hájil před soudem za téměř sebevražedný útok na vojenská kasárna Moncada ve městě Santiago de Cuba.
  • "Revoluci jsem zahájil s 82 muži. Kdybych to měl udělat znovu, šel bych do toho s deseti nebo patnácti a s absolutní vírou. Nezáleží na tom, jak jste malí, když máte víru a plán akce." Castro v roce 1959.
  • "Nepomýšlím na to, že bych si oholil vousy, protože jsem na svůj plnovous zvyklý a navíc tento plnovous hodně znamená pro mou zemi. Až vyplníme náš slib dobré vlády, pak si ho oholím." Castro v rozhovoru z roku 1959 pro televizní stanici CBS, který poskytl 30 dní po revoluci.
  • "Už dávno jsem dospěl k závěru, že poslední oběť, kterou musím udělat pro zdraví kubánské veřejnosti, je přestat kouřit. A zase tolik mi to nechybí." Castro v prosinci 1985 poté, co oznámil, že přestal kouřit doutníky.
  • "Nikdy jsem neviděl rozpor mezi idejemi, které zastávám, a idejemi onoho symbolu, oné mimořádné postavy (Ježíše Krista)." Castro v roce 1985.
  • "Jen si představte, co by se stalo ve světě, kdyby měla zmizet socialistická komunita... pokud by to tedy bylo možné, čemuž nevěřím." Castro v roce 1989.
  • "Tyto změny (otevření Kuby mezinárodní turistice, zahraničním investicím, povolení malopodnikání) si vyberou daň u naší společnosti, protože jsme žili ve skleněné schránce, v naprosté sterilitě. A nyní jsme obklopení viry, bakteriemi v podobě egoismu, který vytváří kapitalistický systém výroby." Castro v roce 1998.
  • "Jedním z největších přínosů revoluce je, že dokonce i naše prostitutky mají vysokoškolské vzdělání." Castro v dokumentu Comandante režiséra Olivera Stonea z roku 2003.
  • "Toto je závěr, ke kterému jsem došel po mnoha letech: Ze všech chyb, kterých jsme se mohli dopustit, bylo tou největší, že jsme uvěřili, že někdo ... skutečně ví, jak vybudovat socialismus... Kdykoli řekli: Tohle je správný recept, mysleli jsme si, že to opravdu vědí. Jako by to byli nějací doktoři." Castro v roce 2005.

Ti dva si vůbec byli v řadě věcí podobní, v mnohém se však lišili. Che Guevara zemřel takřka před půl stoletím a svým brzkých skonem v roce 1967 dosáhl bezmála mučednického kultu. Castro svého druha v boji následoval na „druhý břeh“ v pátek, v 90 letech. A stejně jako poslední léta churavěl El Jefe, skomírá i komunistický režim, jenž byl na ostrově svobody nastolen v roce 1959.

Od chvíle, kdy v roce 2008 po nemocném Fidelovi převzal na Kubě vedení jeho mladší bratr Raúl, musel na ostrově zdecimovaném socialistickým hospodařením přijmout řadu ekonomických „kapitalistických“ reforem. Kubánci kromě toho už nějaký čas mohou cestovat (když na to mají, což není zas tak jednoduché), prodávat a kupovat domy i auta a drobně podnikat.

Předloni v prosinci navíc nastal historický zlom. Americký prezident Barack Obama a jeho kubánský protějšek Raúl Castro shodně oznámili, že nastal čas ukončit přes půl století trvající zaryté nepřátelství mezi oběma zeměmi. Vlády obou zemí zahájily rozhovory o upravení vztahů a Američané po letech začali hledat svého nového velvyslance v Havaně. Ten poslední – Philip Bonsal – musel Kubu opustit v roce 1960.

Mimochodem převratné události z nedávné doby znovu vzbudily otázky ohledně Castrova zdraví, pro nějž jakékoli paktování s „gringy“ nepřicházelo desítky let v úvahu. Castro totiž na snahu o nápravu rozklížených „sousedských“ vztahů téměř nereagoval. Událost „komentoval“ jen písemně, byť v únoru režim – snad aby uťal možné spekulace - zveřejnil několik jeho fotografií z návštěvy studentského rádia na havanské univerzitě. Školy, kterou sám vystudoval.

Castrova léta učednická

„Tohle vězení je zatracené dobrá škola. Mohu si tady tříbit názor na svět a ujasnit smysl života,“ citoval americký historik Robert E. Quirk, autor obsáhlé biografie kubánského vůdce, z dopisu, jenž Castro napsal v roce 1953 ve vězení na ostrově Pinos (dnes Isla de la Juventud, Ostrov mládeže).

Odpůrce tehdejšího kubánského prezidenta Fulgencia Batisty, který se k moci dostal pučem, si ve vězení odpykával trest za útok na kasárna Moncada dne 26. července 1953, dne, od nějž se datuje počátek kubánské revoluce. Žalář mu byl to skutečně školou, třebaže Castro už v té době měl diplom z právnické fakulty v Havaně.

A to přesto, že Castro chtěl původně na Kubě nastolit reformní demokratický režim, kdežto argentinský lékař socialismus. Hlavní cíl - „osvobození“ Kuby však měli společný. Rok po seznámení se vylodili - či spíše ztroskotali, jak později popisoval sám Che - na Kubě a další dva roky v horách Sierra Maestra rekrutovali další revoluční bojovníky, s nimiž na konci roku 1958 ostrov ovládli a nastolili komunistický režim. Ale kdo by ten příběh neznal...

Až ve vězení se ale seznámil s tezemi Karla Marxe, Hewletta Johnsona nebo Nikolaje Ostrovského. Přesto ani tehdy nebyl nijak zvlášť silným stoupencem komunistických myšlenek, byl spíš pragmatik. I v tom se lišil od Che Guevary, kterého na rozdíl od něj hnala čirá ideologie. I tak si ale tito dva muži, kteří se poznali jedné noci v pětapadesátém roce v Mexiku, kam Castro odešel po propouštění z vězení, porozuměli.

Mučedníci vs. hořká realita

Po více než půl století Kuby zůstává jednou z posledních bašt komunismu. A příjmení Castro se stalo jejím symbolem. Odráží se v omítce rozpadajících se domech staré Havany i chromovaných náraznících starých amerických veteránů na dekády let neopravovaných silnicích. Táhne se v frontách na nedostatkové zboží i mezi poníženými vysokoškolsky vzdělanými Kubánci s minimálními platy, kteří žebrají pod omšelými budovatelskými plakáty.

Castro na snímku z roku 1999.
Fidel Castro spolu s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem na snímku z roku 2006

A zatímco Che Guevara či Camilo Cienfuegos - třetí muž revoluce, který zemřel při leteckém neštěstí v roce 1959 - patří k oslavovaným hrdinům mezi místními, Fidela si mnozí Kubánci spojují se zmarem, který je roky provází. Cienfuegos a Che Guevara měli podle řady Kubánců „štěstí“, že zemřeli v heroických dobách. A léta spekulují, že je nechal odstranit sám Fidel, který chtěl moc jen pro sebe.

Historici se dlouhé roky přou, kdy a proč se Castro stal komunistou. A mnozí se shodují, že se přiklonil k Sovětskému svazu vlastně nerad, a to kvůli americké blokádě, která začala v roce 1960. Moskva si však svého „tropického“ soudruha pár kilometrů od Floridy hýčkala, což Kubánci poznali na vlastní kůži až v devadesátých letech po pádu SSSR. Tehdy ustaly štědré dotace, které východní blok na Kubu desítky let posílal.

Castro na archivních snímku z roku 1957.

Castro na archivních snímku z roku 1957.

Kubánský vůdce pak musel vyhlásit „zvláštní období“, období škrtů a mnohahodinových výpadků proudu. Prázdná státní kasa, byť řadu let dotovaná Venezuelou, dohnala současného lídra ostrova ke schválení zmíněných ekonomických nebo s ekonomikou spojených úprav. A ke kývnutí na sblížení, jak s Washingtonem, tak s Evropskou unií. I když vztahy s osmadvacítkou – jedním z největších obchodních partnerů Kuby – rozhodně nebyly nikdy tak chladné jako mezi ostrovem a USA.

Dalším milníkem sblížení bylo jistě léto 2015, kdy Kuba i USA po více než padesáti letech znovu otevřely ambasády ve Washingtonu a v Havaně. Obé bez účasti vůdce revoluce. Ostatně Fidel Castro chyběl i u přelomové návštěvy amerického prezidenta na ostrově. Obama přicestoval na Kubu v březnu 2016 coby první prezident USA po 88 letech. Ani americká administrativa nestála o setkání šéfa Bílého domu s El Comandantem. Přece jen řada amerických požadavků Američanů – hlavně v oblasti lidských práv – zůstala nevyslyšena. Castro nicméně gringovu cestu sledoval bedlivě, záhy po Obamově odjezdu sepsal velmi kritický text do hlásné trouby kubánského komunismu, deníku Granma.

Fidel Castro slaví 90 let v teplákovce.


Jen pár měsíců před smrtí Castro vystoupil na kongresu kubánské komunistické strany. Tehdy sám zmínil to, o čem se vzhledem k jeho zdravotnímu stavu hovořilo přes deset let. Brzy na tom budu jako ti ostatní. Na každého jednou přijde řada,“ přiznal vůbec poprvé. „Komunistické ideje však přetrvají,“ dodal ještě a partaj jakoby mu – alespoň tehdy – dala za pravdu. Do vedení znovu zvolila ty samé „staré kádry“.

Ostrov se přesto pozvolna otevírá, objevuje se internet i možnost podnikání. Stárnoucí garnitura, „hrdinové revoluce“, otěže jen tak pustit nehodlají. Budoucí dny ukážou, jestli platí, co se roky říká, že bez Castra se režim definitivně rozpadne.

Kubánská revoluce:

Datuje se od 26. července 1953, kdy kubánští partyzáni zaútočili na kasárna Moncada v Santiagu de Cuba. Fidel Castro pak skončil ve vězení a dostal 15 let, z nichž si odseděl necelé dva roky. Po amnestii (na oslavu Batistova znovuzvolení prezidentem) Castro odjel do Mexika, založil Hnutí 26. července a připravoval se na návrat na Kubu. V roce 1956 dorazil zpět na lodi Granma s dalšími 82 muži, ale cestu do hor přežilo jen asi 12 z nich. V Sieře Maestra pak rekrutovali nové bojovníky a připravovali útoky. V roce 1958 Batista pochopil, že je konec. Na Nový rok 1959 odjel ze země a vládu převzalo Hnutí. Castro nejdřív nebyl ani ve vládě, moci se chopil v září 1959 a nastolil komunistický režim.

Neústupný El Comandante známý svým odporem ke kompromisům vládl do roku 2006, kdy ho kvůli nemoci v čele země vystřídal mladší bratr Raúl. Oficiálně se tak stalo v roce 2008.

  • 148Diskuse
Leona Šlajchrtová

Autor

Leona Šlajchrtováleona.slajchrtova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz