dějiny krve

Vzdálením se člověka přírodě nastaly tzv. dějiny, tedy nekonečný řetěz krveprolévání (ve velkém), nedorozumění, odcizení. Člověk začíná chápat, že jediný způsob, jak zajistit, aby se lidství v rámci životního způsobu nemuselo prezentovat ve své amorální podobě, je vrátit tento životní způsob blíž přírodě a jejímu rytmu. Kde funguje přirozená komunita, je zásah státu zbytečný.

A.Solženicyn

V té knize "200 let.." upozornil na židovskou režii v ruské bolševické revoluci. Bude určitým testem české demokracie, jestli si troufne tuto knihu některé tuzemské nakladatelství vydat.

Re: A.Solženicyn

Miláčku, u nás ten blábol ve dvou dílech vydala před lety Academia. Prodávalo se to v levných knihách, ale nestojí to za to vyhazovat peníze.

ČEST JEHO PAMÁTCE

Smrti pana Solženicina je mi velice líto. Jeho životní osud byl pohnutý asi jako dějiny 20. století a Ruska obzvláště. Svým dílem ukázal komunistický režim v jeho nejhrůznější podobě a dost tím pošramotil jeho idealizovaný obraz ve světě, což bylo ve své době ohromě důležité.

Dodnes vzpomínám na okamžik kdy se mi začátkem 80. let coby středoškolákovi let dostalo do ruky jeho české vydání Gulagu z exilového nakladatelství a celý víkend jsem jej hltal jedním dechem. Poté jsem si řekl co proboha v komunistickém Československu vůbec pohledávám.

Také si živě pamatuji na příspěvek Svobodné Evropy z té doby o návštěvě sovětských papalášů na návštěvě hodiny ruštiny v jedné ZŠ ve Vermontu. Velice je svou ruštinou překvapil malý kluk, který však byl vůči SSSR a komunistické ideologii nesmírně kritický a komoušům nevěřil ani slovo. Zmatení Rusáci se ho nakonec zeptali na jméno a dozvěděli se: Jermolaj Solženicin...

Na druhou stranu je třeba říci, že Solženicin byl ve svém jádru kovaný ruský patriot, který snil o "zlatých časech" 18-19 st. a poměrech v Rusku jaké ve svých dílech popisovali klasici ruské literatury 19. st. jako Tolstoj, Puškin, Dostojevskij a další. Byla to představa sice hodně zidealizovaná a natřená silně na růžovo, ale v porovnání s šokujícímk barbarstvím VŘSR a s tím co poté s sebou přinesl komunismus ty doby asi opravdu idilické byly.

Tento pohled na Rusko, historii a svět jej však zřejmě trvale činili vnitřně nešťastnýn člověkem, který nebyl nikde spokojený a šťastný. V SSSR si užil své, nakonec byl proti své vůli zbaven občanství a deportován za hranice do světa, kterému moc nerozumněl a s jeho podstatou s nikdy nesžil. Ocitl se ve světě, který mu sice dal svobodu, vysoké společenské uznání, honoráře mu vydělaly hodně peněz, ale štěstí a spokojenost tím nezískal. Ani po návratu do Ruska nebyl nijak nadšen z poměrů, které v jeho zemi vládnou a jak vypadá po letech komunistické, zejména mravní, devastace vypadá.

Nevím, za co ho uctívat a obdivovat.

Bohužel je pokládán za nějakého bojovníka za svobodu, kterým však nikdy nebyl. Byl obdivovatel carského režimu, Franka a Pinocheta, odpůrcem jakékoliv industrializace a toužil po tom, aby se Rusko vrátilo do časů před komunistickým převratem - t.j. zaostalá agrární země. Chtěl, aby Rusko zůstalo diktaturou, ale řízenou ruskou ortodoxní pravoslavnou církví. Co se týká té Nobelovy ceny za literaturu, tu dostalo víc spisovatelů ze SSSR - například Michail Šolochov za román Tichý Don. Ten se Solženicynovi minimálně vyrovnal.

Re: Nevím, za co ho uctívat a obdivovat.

Za Tichy Don sice Solochov Nobelovu cenu dostal, nicmene, knihu nenapsal.  To vi cela literarni verejnost , jen Penicilin  zije v  mameni.   Rukopis byl odebran cloveku, ktery podle bolsevickych predstav  nemel predpoklady takovou knihu napsat, a proto ji ukradli.

názor na dílo

Jen vzpomínka na časy v sovětském svazu, ukázka jeho díla je ve zrůdnosti komunismu a to stačí , ať jde komunismus do. 

Spisovatel

Především to byl velmi dobrý spisovatel, který ve svém díle trvale reflektoval hrůzné dějiny již neexistujícího Sovětského svazu s důrazem na mravní aspekt.  To samo stačí na to, abychom si ho v dobrém připomněli.

Jistě se v mnohých pozdějších názorech mohl mýlit, moc je neznám, jen vím že vzbudily určitý rozruch, jeho význam ale stále klesal, konec konců umřel skoro devadesátiletý. Těžiště jeho apelu je v šedesátých letech, Rakovinu jsem shodou okolností dočetl včera, stojí to za to číst bez ohledu na ideologické omyly.

Re: Spisovatel

Nepište omyly, piště nepřijatelné názory, nikdo neví co je omyl a co pravda.

vzpomínka

Dokáze se v Cesku vubec nekdo vyjádrit k necemu positivne?

Re: Dokáze se v Cesku vubec nekdo vyjádrit k necemu positivne?

Ale je tu reflex neškodit. Jestli to není nějaká tradice. V jistých dobách vyjádřit se o něčem pozitivně znamenalo denunciaci, polibek smrti.

solženicyn

bohužel je pokládán za nějakého bojovníka za svobodu, kterým však nikdy nebyl. byl obdivovatel carského režimu, odpůrcem jakékoliv industrializace, a toužil po tom, aby se rusko vrátilo do časů před komunistickým převratem. chtěl, aby rusko zůstalo diktaturou, ale řízenou ruskou ortodoxní pravoslavnou církví.

Re: solženicyn

Taky mne prekvapil nejaky rozhovor s nim pred casem, ze ktereho mi vyplynulo, ze on zastava nazor, ze by Rusko melo zacit klast pozadavky na sve okoli. A chtit zpet to, co drive vlastnilo - okupovalo.

To se muselo vcera sionistum ulevit

Hluboka poklona, mistre.