Víc udělat nemohli.

Kdyby zůstal někdo živý, našli by ho. Nyní se také ví, že cestující padali z výšky 10 a půl kilometru. Vyzvednutí černých skříněk není v brazilských silách.

Nejjednodušší vysvětlení

pracuje se střídavými vzestupnými a sestupnými vzdušnými proudy. Tyto proudy jsou součástí kumulonimbů, bouřkových mraků. Kumulonimby v té době, v té oblasti a výšce byly zaznamenány, a jsou na tehdejších satelitních snímcích. Důvod destruktivních účinků vertikálních proudů není zřejmý. Jelich efekt nelze měřit pouhým samostatným vertikálním ofukováním křídla. Tajemství jejich enormní síly tkví ve skládání rychlosti vertikálního proudění s rychlostí letadla. Z hlediska profilu křídla při letu oblastí s vertikálními proudy dochází k rychlému střídání úhlů náběhu proudu vzduchu. Stabilizaci profilu zde zajišťuje setrvačnost stroje. Klíčové je zjištění, že při průletu rychle klesajícím proudem dostane křídlo vůči směru proudění vzduchu záporný úhel náběhu. Vzniklý záporný vztlak na křídle může dosáhnout hodnot, účinkem odpovídajících několika záporným g, jak ukázal záznam černé skříňky Boeingu 720, havarovavšího za podobných okolností v r. 1962 při letu z Miami do Chicaga - zde bylo zaznamenáno na -2.8g.

Takové záporné zatížení křídla a draku se u dopravního letadla nepředpokládá; neupoutané pasažéry by nutně zabilo.

Součástí kumulonimbu je stoupavý proud pod mrakem, a klesavý proud v blízkosti jeho okraje. Při průletu se projeví jako přetížení příslusným směrem; turbulence rozměrů menších pak jako třesení.

Máme zde tedy střídavé namáhání draku jak kladné, tak do oblasti záporné konstrukční meze, plus třesení. U zmiňovaného Boeingu 720 tento jev po několika vteřinách vedl ke vzniku trhlin na křídlech, vertikálním stabilizátoru a přední části trupu s následným kolapsem. Dodejme, že pokud katastrofa Airbusu probíhala tímto mechanismem, vysvětluje to všechny zjištěné symptomy bez dalších předpokladů. Odkazy: 1.června na internetu, Tim Vasquez, uvedeno již dříve.