Občan neumí žít s demokracií?

Směšné tvrzení! Velmi mnoho lidí ví, co je to ona demokracie. Ještě více lidí to ovšem neví. Zejména to neví politici a jejich nohsledi, všichni, kteří hájí poměrný volební systém, který ve svých základech potírá nutnou většinovost a vládu většinové vůle občanů. V České republice, ani v ČSR nikdy žádná demokracie nebyla. Ani přímá, ani zastupitelská. Že jediná demokracie je demos krates - vláda většiny občanů, jejich většinové vůle jsem zde psal již mnohokrát a nebudu se tedy opakovat. Jak je jedině možno k oné vládě většinové vůle dojít je nasnadě. Nikdy však k ní dojít nemůže prostřednictvím poměrného volebního systému tak, aby výsledek byl nejen legální, ale i legitimní. K tomu, aby bylo možno tvrdit, že občan umí či neumí žít s demokracií, je nutno nejprve tuto zavést. Jinak je takovéto tvrzení pouhou spekulací. Ve státě, kde demokracie nikdy nebyla a není, degraduje takovéto prohlášení samotného jeho autora. Je znevažováním občanů a jeho výsledkem je pouze přesvědčování lidí, že jsou hloupí na to, aby si mohli sami vládnout a že k tomu potřebují nikoliv zastupitele (fyzické osoby), ale nějaká jejich uskupení, typu politických stran. Nemám nic proti existenci politických stran, zásadně však, jako demokrat, odmítám jejich moc. I seskupení občanů má v demokratickém státě svou úlohu a roli. Moc tuto roli však nehraje. Jediným, kdo je v demokracii obdařen mocí je občan. K tomu, aby mohl onu moc provádět má mnoho možností. K tomu ovšem politické strany nepotřebuje. Potřebuje naopak většinový dvoukolový volební systém a zákon o obecém referendu, podobně anebo lépe, stejně, jako to má občan ve Švýcarsku. To je totiž jediná země na světě, která se k demokracii nejvíce blíží. Česká republika k tomu má velmi daleko.