Diskuze
Nenápadný vítěz státních maturit: církevní školy
Děkujeme za pochopení.
J. David
Test diskutujících
Dvojčlen (a-b)^-3, umocněn na mínus třetí. Mudrujte holoubkové. Měl jsem to jako jednu "madurídní" otázku v roce 1969 z matematiky. Udělejte rozvoj a v jakém oboru čísel to je.
T. Houška
Logický vítěz TĚCHTO maturit
Současná podoba státních maturit je to nejtupější a nejortodoxnější, co v pedagogice existuje. Nejde o poměr dobrý-špatný student, jde o to, že nahrává nejrigidnějším proudům, testové otázky, zhusta nedomyšlené a polovičaté, uzavřené otázky bez možnostivlastního vstupu, stačí křížkovat. Jistěže ve výsledku pomůže vyplavat velice konzervativním školám. Aniž bych tím chtěl říkat, že jsou špatné, ale jde přímočaře o ten konzervativní proud. Takže stundenti zvídaví, kreativní, se sklonem domýšlet věci do důsledků a hledat souvislosti, byly jednoznačně v nevýhodě, mšmt se ani neobtěžovalo řešit, jak se poprat se špatně formulovanými a nejednoznačnými otázkami (pomíjím vyloženě chybně vyhodnocované otázky, jako že hlavou VŠECH křesťanů je papež).
BTW. Většina lidí necítí vůči katolíkům jako takovým nic, víra je zcela přirozená a ani nevěřící s ní nemají problém. Velká část lidí má ovšem legraci z církve jako instituce (nikoli nenávist vůči ní, víceméně už není důvod nenávidět a odpouštět umějí i nevěřící).
A průběh maturit neproběhl podle standardů... proboha jakých? Právě absence standardu toho co zkouška chce dosáhnout a co bude měřítko její úspěšnosti, je jedním z klíčových problémů této zkoušky.
L. Mosler
Snad absolventi těchto škol
později zařídí, aby tupá pivní nenávist vůči katolíkům se zmenšila na snesitelnou míru a vedoucí turistických zájezdů nebudou vyprávět svému publiku oplzlé vtipy o kněžích...
P. Fiala
Lidé a metody vzdělávávání v ČR
Zdá se, že pan ministr Dobeš dosáhl zázraku.
Za prvé maturity proběhly dle určitých standardů!. Za druhé data o proběhlých maturitách jsou analyzována! A navíc je slyšet hlas rodičů, kteří ve většině případů rozhodují o svých potomcích. Studenti si zvykají na soutěžení, které je čeká v dalším životě.
Rušit vzdělávací zařízení, či i jinak snižovat možnost vzdělávání lidí je absolutní neznalost o tom, v čem spočívá bohatství komunit, národů či států či unií.