Diskuze
PROCHÁZKOVÁ: Dík! A kopanec do humanitární zadnice
Děkujeme za pochopení.
H. Mudrová
Jéžišmarjá,
to se tu sešly názory!
V každém případě platí, že pomoc paní Procházkové nebyla zbytečná a marná, navzdory tomu, jak obdarovávaní reagovali. Měli na to stejné právo, jako je právem člověka, který není obrostlý mechem a lhopstejností, jít a něčím pohnout. On čas odloupne drobnosti a zůstane jádro. I na to se sice dá koukat z různých úhlů, ale v tomhle případě bude jasné, že paní P. udržela při životě nejen lidi, ale i naději, která je kolem nich a zůstává. Někdo přišel a dal kus chleba, takže je pravděpodobné, že přijde zas. Někomu nejsme lhostejní. Někdo ví, že žijeme. A tohle všechno je sakramentský kus zázraku.
K. Loucký
Paní Procházková pěkným článkem potvrzuje,
že příjemci humanitární pomoci v podstatě vidí tyto aktivity stejně, jako ona, která je provozuje: rozdáme potřeby na nejnutnější živobytí chudákům a pak se vracíme do svého relativně velmi bohatého domova. Nic proti tomu, na rozdávání mají bohatí, ne chudí. Ale milodary jen prohlubují ponížení obdarovávaných a oni to vnímají velmi ostře.
Jedinou účinnou pomocí by byla pomoc k tomu, aby si dokázali pomohli sami. Ve většině případů, od Somálska přes Čečnu až kdovíkam, to ale není možné - a je velmi sporné, jestli má někdo "zvenčí" vůbec právo se o to pokoušet.
P. Hanč
Re: Paní Procházková pěkným článkem potvrzuje,
Část obdarovaných vděčná je. Také je řešením se s nevděkem té druhé části psychicky vyrovnat, přijmout to jako svůj kříž.
V. Kusý
Kupodivu, v tomhle má pravdu Kajan!
Primární lidskou snahou by mělo být neškodit.Pak by nebylo potřeba pomáhat!
P. Hanč
Re: Kupodivu, v tomhle má pravdu Kajan!
Protože však příliš mnoho jiných lidí škodí, musejí to vyrovnávat lidé, kteří pomáhají. Část utrpení stejně není způsobena tím, že jiní lidé škodí, ale náhodou.
E. Hagara
Jen tak dál podporovat humanitu a multikulti
Oni nám to vrátí jako Romové. To pak budem rasisti na druhou nebo na třetí. Všechny demokratické země mají dluhy nemají pro vlastní lidi, ale pro cizí a nepřizpůsobivé se prachy vždy najít musí!
P. Hanč
Re: Jen tak dál podporovat humanitu a multikulti
Dluhy mají jen země, kde má většina obyvatel příliš velkou touhu po majetku a příliš málo zodpovědnosti, jako například my v Česku. Některé země dluhy nemají nebo je mají minimální.
Chápu paní Procházkovou, že pomáhá Asiatům, tam jsou mnohem chudší lidé než u nás. Neáme žádnou zásluhu na tom, že jsme se narodili v Česku a lidé v chudých zemích nemají žádnou vinu na tom, že se narodili tam. Je potřeba pomáhat našim lidem i cizím. Paní Procházková pomáhá hlavně cizím, jiní soucitní Češi zase pomáhají Čechům, nemusí každý pomáhat všem skupinám.
K. Křivan
Paní Procházková,
nemá to smysl, co děláte. Svět je mnohanásobně přelidněný, a vždy bude držet negr s negrem, muslim s muslimem, Číňan s Číňanem, a všichni proti nám bělochům. Všechny problémy světa, až na pár prkotin jako sopky, zemětřesení atd. mají své kořeny v přelidnění.
J. Studničná
Re: Paní Procházková,
Proboha, jen neříkejte, že práce paní Procházkové nemá smysl! Nakrmit hladového člověka vždycky smysl má. Zkuste i vy, alespoň jednou dát někomu, kdo nemá na jídlo a má hlad, dát najíst. A uvidíte, že se váš postoj změní.
J. Chaloupka
vždy budu pomáhat své rodině, a někdy i dobrým přátelům
všem ostaním říkám : obraťte o pomoc ke své rodině a svým přátelům . Nejsem cynik , ale vím že nemohu spasit a zachránit všechnu bídu světa a tak se o to ani nepokouším. Abych pak podporoval někoho v zemích Afriky či Asie na to už vůbec nejsem zvědavý a jejich problémy mne prostě nemohou dojmout . NEJLEPŠÍ CO MŮŽE KAŽDÝ Z NÁS UDĚLAT PRACOVAT A JE POSTARAT SE O SEBE A SVOJÍ RODINU DOBŘE VYCHOVAT SVÉ DĚTI A ŽÍT TAK ABY ČLOVĚK NEBYL NIKDY NIKOMU NA OBTÍŽ . Všem kteří to dokáží patří má úcta . Ty ostatní snad mohu ve slabší chvilce politovat ale nehodlám je v jejich úpadku podporovat. Pokud chce paní Procházková dělat humanitarní akce a ještě si za to nechat nadávat , je to její volba a její škoda.
P. Hanč
Re: vždy budu pomáhat své rodině, a někdy i dobrým přátelům
Možná změníte názor, až se ocitnete v těžké situaci, a vaše rodina a přátelé vám nepomohou. Třeba proto, že se odstěhují daleko nebo zemřou. Všechnu bídu světa neodstraníte, ale průměrný Čech může pomoci mnoha lidem. Pro ty, co pomáhají, bývá motivací vžití se do situace toho potřebného a soucit. Co kdyby vy jste se narodil v Čečně nebo Afghánistánu? Byl byste rád, kdyby vám pomohl nějaký Evropan, který je mnohem bohatší než vy (byť ve své zemi vůbec bohatý být nemusí)?
Může se velice snadno stát, že někomu na obtíž budete. Stačí zestárnout a ztratit schopnost se o sebe postarat. V lepším případě se o vás postarají děti, v horším pracovnící nějakého sociálního či zdravotnického zařízení. Je čas dávat a je čas přijímat. Když jste se staral o děti, tak jste jim dával a když zestárnete, tak by ony měly dávat vám. Když jste byl přio síle, platil jste státu zdravotní a sociální pojištění, když sílu ztratíte, bude stát platit péči o vás. Je krásné, když někdo dává tomu, kdo mu to nemůže oplatit. Když třeba v západních zemích pomáhali lidé emigrantům z komunistického Československa nebo podporovali lidi pronásledované režimem. A ještě krásnější je, když někdo dokáže dávat zoufalým lidem, ačkoli jsou nevděční. To už je úzká cesta pro vyvolené, cesta Ježíšova, odlesk nebe na zemi.
H. Mudrová
Tohle je dobré říkat
a vědět. Za to, že někomu pomůžeme takhle materiálně, nebude nikdy odezva tak hezká, jako v představách. Naopak, snadno se to otočí i třeba u nás. Když může dávat, tak ať dá víc, ať se rozdělí o všechno. nebo vždycky zůstane nade mnou a ještě abych za to byl extra vděčný/á.
Vděk nečekejme ani za klasickou výuku rybaření místo darování ryb. Nikdo nechce mít vedle sebe někoho, komu by měl být zavázán a on cítí, že tomu tak je. Pokud někomu pomůžete, ať tady nebo v dálce, je lepší mu zmizet z očí - a tak se někdy aspoň ve vzpomínce s vděkem setkáme. Tam, kde se respekt a poslušnost vymůže silou a strachem, se jakékoliv obdarování s podobnou sílou vděčných citů nesetká. Naopak, někdy mám dojem, že si tu nelibost nebo příkoří lidé vylijou na tom, kdo taky nepatří mezi ně, ty pomoc potřebující, ale je mimo, měkčí a nevyhrožuje.