Pokud je revoluční metodou nahrazování

úředníků na významných postech státního aparátu vazaly politických stran, pak ČR je snad nejrevolučnější zemí na světě. Sotva se objeví na některém strategickém postu ve státní správě člověk uvažující racionálně ve prospěch funkcí státní správy, je snaha ho "revolučně" vyměnit za stranického poskoka. Pokud pana Lesyho nahradí Langerův pan Červíček (a jeho manželka - významná funkcionářka ODS), bude mít ODS na nějakou dobu "vystaráno", asi se lecos odkloní. Naše politika se neodehrává v parlamentu, ale v nějakém podivném zákulisí vlivných manipulátorů. 

Revoluční metody - upřesnění,, jde o mafie nebo o masy lidu?

""Doufejme také, že to je pro tuto chvíli dobře. Špatné však je, že tato země i v roce 2011 stále potřebuje revoluční metody.""

Jde o "mafiánské metody", ani náhodou o revoluční metody.

Revoluční metody se týkají mas občanů. Ani všichni zaměstnanci ve zdravotnictví nejsou masa občanů. Vnímáme tu desítku pilotů ČSA? Dovedeme si představit revoluci mas občanů v ČR? Těžko. Proč?

Kdopak by veřejnost informoval o tom, kolik lidí je v jaké "škatulce"? Vyjevilo by se, že nejvíce "pracujících" je ve státní správě spolu se státními institucemi zdravotními a školskýni, spolu s policisty a vojáky.

Jde o velmi početnou voličskou základnu s tabulkovými, zákonem garantovanými, platy a dokonce i s odbory jimi placenými z daní těch skutečných pracujících mas občanů. Ti mají smlouvy se zaměstanavateli-majiteli soukromých firem s tím pověstným minimem mzdy či vyhazovem, když vyrobené  "zboží" jen málokdo chce či může koupit. I takovým poměrům lze v demokracii říkat spravedlnost?

Ano, dostáváme se k "jádru pudla".

Skutečně aktivně a produktivně přispívajících lidí do státního rozpočtu zůstalo velice málo. Narostla však skuina lidí v neproduktivních činnostech, činnostech mnohdy naprosto zbytečných a to nejenom ve státní správě a samosprávách, kteří jsou existenčně závislí na tak zvané "pravicové politice", kterou praktikuje zejména ODS. Tito lidé si svou závislost na této politice většinou uvědomují a jsou právě tou tradiční voličskou základnou této strany. Východisko by bylo, kdyby ČSSD svou nesmyslnou politikou a zapojením se do vykrádání státní pokladny nevystupovala jsko strana stejně nevěrohodná jako strany ostatní. Rozumná politika by chtěla charismatického leadera, který by udělal v ČSSD pořádek, rozloučil se se stranickými panáky, kterým nejde o prospěch státu a dokázal oslovit lidi na kterých stát stojí, opravdu pracující, pro které je práce, prosperita, poctivost a morálka víc než prázdná hesly. Tradiční konservativní hodnoty, které si chce přivlastnit pravice totiž nejsou charakteristické pro zlatokopy, ale pro lidi snažící se poctivou prací posunovat lidskou společnost k prosperitě.