Pane Welnere

kdysi jsem bydlel v činžáku v centru Prahy a se sousedy jsem byl vcelku v pohodě. Pak mě zvolili předsedou družstva a já začal dělat s chátrajícím domem první opatření. Z nájmu na cenové úrovni pronájmu stanu v Beskydech jsem udělal nájem na polovině tržního nájmu (tedy navýšil jsem ho asi 4x), zařídil investora, výtah, novou střechu, sklepy, stoupačky ..... atd. Polovina lidí mě přestala zdravit, polovina to chápala jako nutné a když jsem se posléze dozvěděl, že beru od dodavatelů úplatky, funkci jsem položil. Řekl bych, že toto je klasický příběh téměř každého, kdo v této zemi plné zlých, závistivých bolševiků, vezme nějakou veřejnou funkci.

Re: Pane Welnere

Pane Komárku, rozumím Vám, sám jsem se s podobným chováním také střetl a nezřídka kdy jsem už nad úrovní našeho národa začal lámat hůl. Závist a chorobné rovnostářství opravdu v naší zemi dost vládne. Stále jsem tu hůl ale nezlomil docela (což neznamená, že ji ještě nezlomím). Říkám si ale, že národ, který byl od Bílé Hory prakticky stále v nějaké podobě poroby, útlaku, šikany nebo ústrků, který si prožil nacismus i bolševismus, a nyní zklamání z postbolševického vývoje, se možná ještě neozdravil dostatečně.

Uvidíme, jednou snad ten bolševický smrad musí vyvanout :-)))

Re: Pane Welnere

Milý Komáre, chápu co se vám stalo, ale myslím, že je to jen jedna polovina toho, co se tu děje. Jakmile veřejná funkce je vyšší než domovní důvěrník, začnou ho obklopovat vychcánci a vyžírkové. Když nejste "týmový hráč", odstraní vás, aby mohli využívat funkce pro sebe. To se zase stalo mě, opakovaně. Nejsou to vaši hodní hoši, jsou to většinou Bémové, Haškové a Rathové.