„Vítej Plzni! Druhé srdce vlasti, / přes únavné věků zápasy / lev co začal mříží svorem třásti, / otců tradicím ty věrná jsi!“ Toť úryvek z básně Jaroslava Vrchlického. Mně od té chvíle, co jsem z Plzně v neděli odjel, táhne hlavou. Zvláště ten verš s tou mříží, kterou třesou svorem lvi. Toho se vždy leknu. Hned myslím na toho provazochodce, kdyby mu tak někdo zatřásl s tím lanem, po němž směřoval vzhůru přes celé náměstí na vrchol věže chrámu sv. Bartoloměje. Ještě teď je mi z toho úzko.