Vaculík byl typický český charakter, kam vítr, tam plášť. S morálkou si nedělal problémy, ani v rodině, ale jiné kádroval a kázal o morálce. Zkrátka takový havlista. :)

Vaculík byl nepochybně talent, pokud jde o používání  češtiny (vlastně moravštiny, protože čeština se před staletími vypařila čert ví kam), jako literárního jazyka. Co pro mě bylo naprosto nepochopitelné, byly zákruty jeho myšlení.  Baťovec se stal v době poválečného nástupu bolševismu komunistou, přestože velmi dobře musel vědět, co je to za hajzlovstvo. A trvalo mu 19 let, než se polehku, na sjezdu spisovatelů, začal stavět proti.  Po převratu rád kritizoval nedostatky a kde, co, ale nikdy nenašel odvahu říci otevřeně do vlastních disidentských řad, "my jsme to zprasili!" My, abychom zakryli svou neschopnost řídit po převratu stát, jsme otevřeli cestu do nové společnosti bolševikům, estébákům a kdejakým hadovitým šejdířům, kteří tuto společnost kazí a dělají ta svinstva.  Bohužel, to Vaculíka v mých očích poslední léta degradovalo a proto jsem jej nemohl brát vážně, ani moc číst a bral jej spíše, jako ztracený talent. Ale přeze všechno, vzdor kličkám života, snad zachoval víru a tak

Vaculík byl misogyn, kterému se chytré ženské vyhýbaly. Proto je neznal a myslel si, že jsou všechny jako Švorcová  apod. Své ženě byl nevěrný a ještě o tom napsal knihu, aby to jó všichni věděli. Je velmi přeceňovaný.