Kritikové MUDr. Plzáka nikdy nepochopili, že jim nesděluje nějaké své poťouchlosti, ale výsledky pozorování mnoha tisíc manželských párů, a že jen zobecňuje způsob soužití a komunikace těch dvojic, jejichž manželství bylo možno považovat za šťastné. Zcela jistě nemohl zato, že tato prostá empirie vyzněla antifeministicky.

Pana doktora Plzáka jsem měla ráda a ráda jsem ho četla, jeho veřejná vystoupení mi nevadila. Jistě - nebyl to zrovna feminista - ale "každej jsme nějakej".

Trochu z jiného soudku - mohl by pan autor objasnit ctěnému publiku, jak mohli být na Lince důvěry odborníci z "judikatury"?  Má pan autor aspoň matné tušení, co to ta "judikatura" je? Mohli by tam snad být - hodně krkolomně řečeno - odborníci "na judikaturu", jen netuším, co by tam byli platní - jedině, že by snad soustředili na judikaturu rodinného práva - jen si neumím představit, jak by takovému volajícímu stresovanému  klientovi pomohla informace, že někde někdy v něčem rozhodl soud tak a tak.

tuhle meli inteview s manzelkou ktera vydrzele rekordnich 70 let manzelstvi (v USA, oba cernosi) Ptali se ji na trik jak mohlo manzelstvi byt dobry a pratesky tak dlouhu: Ona rekla, ze ona in manzel vedeli kdy maji mlcet. Jednoduchy ??

jednoduché a geniální

MUDr. Plzák měl nesporný přínos pro založení linky důvěry a možná zachránil lidské životy. Jeho mediální výstupy byly ale poznamenány hierarchií muž-žena a často diskriminovaly ženy, místo aby jim radily (v rámci jeho partnerského poradenství).

Na Wipiedii čtu: 

MUDr. MiroslavPlzák, CSc. (25. srpna 1925 Libušín – 13. listopadu 2010 [1] Praha-Staré Město)byl český publicista,psychiatr a propagátor nových metod vpsychoterapii a poradenství.

Tak zemřel už doopravdy nebo má ještě jeden pokus?

MUDr. Plzák měl velmi sexistické názory na ženy. Tvrdil například, že nemá smysl si brát milenku za manželku, protože ženy jsou všechny stejné a "jsou na svých chybách domluveny". Navrhoval "manželské prázdniny" jako prostor pro nevěru a interakce v manželství byla pro něj "judem". O manželských a partnerských problémech na veřejnosti pravidelně vtipkoval a byl proto mediálně oblíbený; obojí časem irituje a otravuje, chcete-li se bavit o problémech vážně.

Bohužel, byl to otec-zakladatel. Jeho zásluha je, že to za komoušů vůbec někdo řešil. Existuje nyní asi 650 různých "škol psychologie", takže jako on to doufejme už moc lidí neřeší. On byl holt doktor a psychiatr, takže jeho filozofie byla deterministická, i když se snažil něco relativizovat. A vážně se bavíte na sezení, veřejně je dobré lidi trochu pošťuchovat (pokud to umíte). Jiní psychoterapeuti mají jiné strategie...

Já jsem zase slyšel verzi, že MUDr. Plzák byl v Cibulkových seznamech spolupracovníků Stb a dokonce svého času donášel i na Václava Havla, když ten u něho řešil nějakou svou manželskou krizi. Jeho syn se to pak možná dozvěděl a neunesl to.

Přečtěte si zápis na Wikipedii, ale prosím, nehrajte si na detektiva-amatéra. To je naprosto nesmyslné.

Nechci být krutý, ale když si vzpomenu na vystoupení pana Plzáka v Československé televizi v sedmdesátých a osmdesátých letech, tak se ani nedivím, že si vzal, jeho syn, život. Už prostředí, ze kterého pan Plzák vzešel, mu, myslím, nedává vůbec právo, aby někoho léčil. Vždyť ten člověk musí mít, z určitého pohledu, velké mindráky a jeho pohled na mezilidské vztahy musejí být neuvěřitelně pokrouceny. Jeho otec nenáviděl svého otce, aby byl nenáviděn svým synem a ten zase, moc nevycházel s tím svým. No to jsou poměry, ze kterých by psychiatr neměl vůbec pocházet. Vzpomínám na jeho výstup v ČSTV, kdy, zcela vážně, radil mužům, kterým začne hysterčit manželka, že mají vzít uklidňující prášek na talíře, do druhé sklenici s vodou a pomalu se, k ní přibližovat. No, tak pokud podobné postupy praktikoval doma, tak se fakt není čemu divit. Možná, že měl v práci úspěch, ale jeho veřejný obraz byl. aspoň pro mě, nepřijatelný.

"Už prostředí, ze kterého pan Plzák vzešel, mu, myslím, nedává vůbec právo, aby někoho léčil. Vždyť ten člověk musí mít, z určitého pohledu, velké mindráky a jeho pohled na mezilidské vztahy musejí být neuvěřitelně pokrouceny. Jeho otec nenáviděl svého otce, aby byl nenáviděn svým synem a ten zase, moc nevycházel s tím svým. No to jsou poměry, ze kterých by psychiatr neměl vůbec pocházet." - Bohužel, determinismus toho nejhrubšího zrna. Kdybychom nebyli schopni změnit svůj život nebo "osud", byli bychom jen hříčky přírodních sil a zákonů. Naopak, obvykle reakce na něco prožitého motivuje lidi, aby se snažili změnit se a žít jinak (a líp). A obvykle je to dobře a jejich život je lepší.