To není jen případ Polska, ale např. celé velké skupiny nejchudších zemí, které takto byly oddluženy v rámci HIPC a mnoha jiných příkladů.  Vždy jde o oddlužení pomíněné konkrétními a předem známými kroky v zavádění konkrétních reforem. Zatím k tomu nebylo potřeba mít automatický mechanismus a domnívám se, že ze dvou důvodů. Za prvé, jeto zbytečné, za druhé, mohlo by to být kontraproduktivní. Ad 1 - je to zbytečné, protože ten, kdo je věřiteli pověřen, aby hlídal, zda a jak jsou reformy zaváděny, jim průběžně referuje a věřitelé se klidně mohou jednou za čas sejít a odsouhlasit další oddlužení. Že by hrozilo, že síbí, ale pak nesplní? Hlídají se navzájem a pokud slib oddlužení výměnou za reformy slíbili veřejně, hlídá je i společnost, riskují svou důvěryhodnost. Pokud slib nezveřejnili, určitě ho zveřejnil dlužník a vřitelé na to určitě nějak reagovali. Ad 2 -  automatický mechanismus může být kontraproduktivní, protože svět se mění. Zavádění reforem se nerovná schválení zákonů (pokr.)

Dokončení: Zavádění reforem není práce na měsíc nebo půl roku a za delší dobu se mohou zásadně změnit vnější podmínky. Třeba i v nezasloužený neprospěch dlužníka, i když je-li věřitelů hodně, je pravděpodobnější, že se změní na straně věřitelů. Svět s živými lidmi, voliči, akcionáři není matematický model a jeden z pravděpodobných scénářů je ten, že voliči ať už na straně dlužníka,  nebo věřitelských zemí, nebo akcionáři na straně věřitelůsoukromých firem, mají všeho dost. Necháte padnout demokratický režim věřitelksé země, necháte zrachovat firmu proto, aby dodržela matematický model? Dlužník se musí snažit. Vždyť v tomto konkrétním případě se po Řecku nechce nic jiného, než aby si přiznalo realitu ohledně své ekonomiky tak, jak si ji musely přijmout všechny ostatní evropské země a mnohé další.

Jinými slovy, je lepší, když se věřitelé vždy sejdou a posoudí aktuální situaci.

Německý politik nemůže odpustit dluh, protože je rád, že je Řecko tam, kde je. Ve srabu. Toho samozřejmě nakrásně využije. Německý politik by také odpuštěním dluhu přišel o voliče a to si nemůže dovolit. Proto je výhodné půjčit další částku Řecku, které je finančně na kolenou. Dávám tomuto čas tak do vánoc. Pak bude zase řecká ruka natažena...

Problémom je jedna "maličkosť": ľudia nie sú rovnakí. Gréci nie sú Poliaci a Grécko nie je Poľsko.

Gréci a grécki politici majú podobnú mentalitu ako naši Rómovia: jednak si myslia, že je povinnosťou druhých sa o ne postarať. A potom využijú každú príležitosť, ako "vyzrát" na existujúci systém. Inak povedané neustále hľadajú spôsob, ako bez práce získať koláče...

Takže to, čo platilo na Poľsko, určite nebude platiť na Grékov. Jednak Grékom už bol raz obrovským spôsobom znížený. Ale hlavne Poľsko malo svoju VLASTNÚ menu, a nie euro, ktoré ťahá grécku ekonomiku stále nadol...

Poláci za sebou hlavně neměli desetiletí kreativního účetnicví s fixlováním hospodářských výsledků.

EURO netahá řeckou ekonomiku dolů. Do kolen sráží řeckou ekonomiku nefunkční státní správa s neefektivním výběrem daní  a nekompetentní politikové. Viz. např. zbytečně zavřené banky a omezení kapitálových toků v červenci - místo mírného růstu 1% ze začátku roku přijde zase recese -3% .

Nazývejme věci pravými jmény

Zločin a trest. K tomu není co jiného dodat. Je naprosto amorální požadovat na daňových poplatnících jiných a i podstatně chudších států platit generační mejdan řecka. :-(