Malá poznámka - na ilustrační fotografii je ve skutečnosti velmi drahý profesionální digitální fotoaparát z roku 1999. Je to analogové tělo od Canonu s digitální zadní stěnou od Kodaku. S Polaroidem a dnešní módou nemá nic společného.

Návrat k analogu je, taková podivná, věc. Pokud jimi chceme fotit rodinu, dovolenou a podobně, pak to postrádá smysl, neboť kdejaký digitální kompakt za pět tisíc fotí, v dnešní době, lépe. Jen to chce vědět, jak ho používat a nefušovat fotky různými editačními sajrajty, jako HDR a podobně. Smysl mají jedině zrcadlovky na film, a to ještě jen středoformátové. Ono je taky vidět, co frčí. Loma a Polaroidy. To jsou foťáky, u kterých toho můžete nastavit pramálo a mnohdy jde jen o ten adrenalín, co z toho výjde. Ale opravdu tvůrčí práce, s výjimkou středoformátu, maximálně kinofilmu s kvalitní zrcadlovkou, je téměř vyloučena. A tak si myslím, že tu nejde o nic, než o jakýsi divný postoj.  Po 40 letech s foťákem konstatuji, že záleží, především, na dvou věcech. Jednak na přístupu k fotografii, včetně fotografického oka a stran kvality z 90% na kvalitě použité optiky. V dnešní době hážu Polaroid a Lomo do stejného pytle, jako selfie. Je to móda. Nic víc. Navíc pěkně drahá, co se matroše týče