Před vstupem do armády je nutno myslet na tradice tohoto státu ve vztahu k vojákům a hrdinům. Nevděčnost, nenávist a fyzická likvidace v komunistických lágrech. Pohrobci těch, co se takhle odvděčili lidem, kteří bojovali za naši svobodu, dnes sedí v parlamentu a čekají na svou příležitost, schvalují obsazení Krymu, kontaktují se na Severní Koreu a nepřejí si, aby se česká armáda účastnila zahraničních misí. Bojovat proti terorizmu, za demokratické hodnoty je správné, ale riskovat život za  stále oslabovanou korunu, za almužnu z diet je opravdu odvaha. Jak Koljově rodině armáda zaplatila za ztracený život? Nagyová možná dostala víc.

Afganistán nesousedí s žádným členským státem NATO, nikoho neohrožoval. Proč jsme je nenechali žít jejich způsobem života? Čím víc mrtvých na obou stranách, tím hůř . Toho Kolji ne mi líto úplně stejně, jako Afgánců, resp. Afgánců je mi líto víc, protože naši vojáci tam nemají co dělat, oni tam jsou doma. Kolik Afgánců je v Evropě mezi uprchlíky s jediným cílem, pomstít své mrtvé?

Tomuhle státu není radno věřit!

Ani pozdravení ani kolik je hodin! Pro tenhle spolek je dobře nehnout ani prstem!