Jo, šmejdi, nechcete platit, lidi si ty prachy vemou jináč. Tak to bylo, je a bude. Nejméně padesát procent majetku běžného občana nebylo nikdy nikomu zaplaceno. Začíná to kostkama do nájezdu domku a končí fasádníma barvama.

Ten meč omrdávky, kterým zaměstnavatelé řežou zaměstnance hlava nehlava, má totiž ještě jedno ostří, kterým zaměstnanci sekají do zaměstnavatele.

Tentokrát Vám budu oponovat.Jako disponent dopravní firmy jsem zažil řidiče, který se vyptával kolegů ještě před nástupem, jak si lze pomoci.O těch, kteří přepisovali quittungy od speditérů a kradli naftu škoda mluvit.Víte, to je v Čechách už zapsané v genech.A takový Dbalý, ten to potřeboval?

No asi tak: máte pocit, že jde přežít s patnácti tisíci čistého a manželkou v invalidním důchodu?

Dbalý jestli to potřeboval? Ale tak to nefunguje. Dbalý začal taky krást v malém, taky.

Když ono to má i odvrácenou stranu.Když byla firma, ve které jsem pracoval 26 let privatizována tak, že to smrdělo až do Brna, tak jsem šel dělat do Německa.Když mne začalo zlobit zdraví, vrátil jsem se.Když zaměstnavatel nechtěl přidat, šel jsem soukromničit.Když mne druhý řidič připravil při havárii o existenci, našel jsem si práci se kterou jsem byl spokojen a zůstal tam pět let přes důchod.Nyní, v sedmdesáti pracuji u firmy kde dělám řemeslo a jsem navýsost spokojen.Ovšem stejně, jako ta předcházející je německá, to je bonus.Kolikátý rok vozím manželku na kliniku s velmi vážnou nemocí, ale musím se s tím vyrovnat.Jedinkrát a ani minutu jsem neseděl v hospodě a nenadával na "voni".Von mně musí, voni mi nesmí.... Ne! Já sám zodpovídám za svůj život a pokud mi práce, či mzda nevyhovuje, měním.Dojížděl jsem do práce 500 km, ale věděl jsem proč.Proto, abych nevisel nikomu na krku a mohl si vážit sám sebe.

Moje slova, chlap co se umí postarat. Mimochodem, to Německo si sjednávám teď taky. Můžete mi o tom něco říct, co a jak tam?

Z oka do oka by bylo nejlepší, ale jak se spojit?

standahammer@atlas.cz