Jestliže nemáme chlapy ale soplivce, neschopné v mladém věku založit a postarat se o rodinu, neschopné pochopit, že příroda se ošulit nedá, tak holt máme byznys z oplodňováním stejně debilních samiček.

Toto je velice rozšířený názor lidí, kteří zakládali rodiny v mladém věku, ale za minulého režimu. Teď si možná myslíte, jaký jste byl chlapák, ale tu zodpovědnost za rodinu tehdy měl víc stát než vy.

Velké kecy, přišli jsme z vojny, kde jsme každý den přežívali o tisíci základních starostech se o sebe postarat, měli jsme minimální platy, nějaké půjčky nenávratné nebo bezúročné nikomu bydlení nezařídily, prostě jsme makali a měli děti.

Naši předkové podle pamětíchlapů na začátku 19. století měli materiální podmínky mnohem mnohem horší a dětí měli plno, ekonomicky byli daleko vyspělejší než my a o děti i ženu se dokázali postarat. Jenže to byli chlapi, ne dnešní hov.a.

To je fakt. Sám znám chlapy, co vzali do zaječích, hned jak se o těhotenství partnerky dozvěděli, a to jí předtím vykládali pravý opak.

Malý rozdíl byl v tom, že tehdy sehnat práci, byť nic moc placenou, nebyl problém. Byla to otázka jednoho dne. ... a ten co přišel z vojny a dal se k policajtům, mohl dostávat pět tisíc měsíčně, dostat byt a ještě k tomu studovat ... .

... takže dnešek bych s tehdy moc nesrovnával: nedá se to.

Dneska seženete práci na druhý den nejpozději, přesně takovou, jakou jsme měli my. U lopaty. Jako skladník. Jako kdeco, ale jako tehdy vám nikdo nic nedá, dokud něco neukážete, že umíte. To my jsme věděli, dnešní mamánci to nějak nemohou vzít na vědomí, že musí začít od píky.

Dneska, když nejste shnilý, můžete makat kousek za hranicema na západ nebo na jih od nás za naprosto jinší peníze. Jako montážník regálů ve Francii za dvacku na hodinu.

Ten, co tehdy přišel z vojny, dostával u policie 2200-Kčs. Čistá ruka. My, kteří jsme po vojně nastoupil k dráze (ČSD) jsme dostávali 890,-Kčs. Já, jako psovod, jsem dostával 4500,-Kč.

Připomínám těm, co zapomněli, že ty prachy byli jednak mizerné, ale jednak nic nebylo, ani ten hajzlpapír. Ale o tom, že bychom uvažovali, jak se naše děcka budou mít špatně, božínku achich ochich, no tak o tom jsme teda neuvažovali.

4500,- byl HODNÉ nadpůměrný plat. Já po VŠ a vojně v 25 nastoupil na absolventské místo (jinam mě vzít nesměli) za 1600,-. Po půlroce postup na asistenta a 200,- navrch. Po třech letech už normální místo, ale průměr - tedy 2600,- to ani náhodou nebyl.

Pardon - ještě obor. Ajťák. Tehdy se tomu tak neříkalo, ale ajťák.