kdo je Havlicek a Fuks?

Pavel Kohout i Milan Kundera, ve svém komunistickém modrokošilatém mladí, psali opěvné básně na Stalina a dělali i lecos, za co je dodnes asi žere svědomí.Ono v naivitě mládí, kdekdo z nás dělal, čemu se dnes i diví a prostě si řekně že byl mladý a blbý.

Jen mi zaujalo jedno. Zatim co Kohout přiznal, že to co dělal a čemu věřil, bylo špatné a že lidsky zklamal. Kundera to vyřešil tak, že se rozdělil na dvě osoby, toho čecha zavrhnul a nechce ho znát a ten druhý se stal francouzem

No jo, největší chybu tento skvělý spisovatel udělal v tom, že se nevyzpovídal Babičce a že si pořádně neposypal hlavu popelem. A hlavně, že neverifikoval pohadrákovou kleptokracii.

Každý, kdo komoušům nepasoval do škatulky, toho vyhnali. Například Pavlu Landovskému, když se vracel z hostování v Rakousku, řekli na hranicích, že nemá platný pas, ačkoli platnost jeho pasu ještě nekončila. Spousta skvělých Čechů tak zvyšovala prestiž jiných států.

Konečně. Tohle si určitě nenechám ujít.

Rozhodně, je to skvělý román. Neočekávejte nic formálně podobného Žertu, byť ty dvě knihy dělí jen pár let. Život je jinde už využívá postupů, které známe z Nesnesitelné lehkosti bytí, Nesmrtelnosti apod. Tematicky je ovšem Žertu příbuzný: opět analyzuje mentalitu kýče a sebeklamu, násilné zkrášlování světa a vlastního osudu, vulgaritu zakrývanou rádobyvznešeností.