Stalin jasně prohlásil před Benešem a jeho delegací a pak ještě několikrát, že zaručuje, že československo bude obnoveno v předválečnžch hranicích.

Takže ukradení zakarpatska se muselo stát, bez Stalinova vědomí. Nikde v historii, není uvedeno, proč proti tomuto porušení smlouvy československá vláda neprotestovala u Stalina ?

Na Zakarpatiji proběhlo po válce referendum o připojení k CCCP. Bylo sice specificky sovětské, pod dohledem zelených mužiků se samopaly, něco na způsob anexe Krymu

Koncem října a začátkem listopadu 1944 se konaly - slovy propagandy - "první svobodné volby" do národních výborů. O legitimitě těchto voleb nelze přirozeně " pochybovat " :-))

Provedli je sovětským způsobem za dozoru vojenské diktatury, která ovládala celou zem a nastolila atmosféru strachu. Poslanci byli vybráni v sekretariátech komunistické strany; nikdo jiný než takový pověřenec nemohl kandidovat. Úkolem voličů svážených často do volebních místností vojenskými nákladními auty bylo vhodit do připravených uren obstoupených dozorčí komisí vytištěný seznam poslanců. Činnost jiných stran než komunistické byla zakázána. 12. listopadu se konaly na Podkarpatské Rusi veřejné schůze, na nichž se souhlasilo (samozřejmě že jednomyslně) s připojením k Sovětskému svazu. O týden později se vytvořila samostatná komunistická strana, do té doby součást Komunistické strany Československa, a schválila připojení země k Ukrajině

26.listopadu 1944 byl uspořádán v Mukačevě sjezd národních výborů z celé země. Po nedemokratických volbách do místních výborů opakoval i mukačevský sraz podle komunistické direktivy, že vyjadřuje svobodnou vůli lidu připojit se k SSSR. Do konce roku 1944 se podepsalo na listiny pro připojení k Ukrajině kolem čtvrt miliónu občanů.(Je známo, že podpisové akce se prováděly podvodem, násilím, uplácením...)

Možná, že někteří z těch, kteří podepisovali rezoluce pro připojení k Ukrajině, tak učinili v dobré víře a v osvoboditelské euforii. Záhy mnozí poznali svůj omyl, který však již nebylo možno napravit. Byli mezi nimi i vesničané, kteří dostávali za své podpisy petrolej a bochník chleba, nebo školáci, kteří soutěžili o to, kdo se víckrát podepsal... v zemi vypukl skutečný teror obrácený proti československým občanům věrným republice, řecko-katolickému kléru a proti představitelům Rusínů a maďarské menšiny

K zatčení často stačilo, že podezřelý člověk absolvoval střední školu, měl maturitu nebo se dokonce naučil číst a psát. Národní rada ustanovila jako jeden z prvních svých aktů Zvláštní soudy s vyšetřujícími komisemi řízenými důstojníky NKVD. Těmto soudům dali právo "jménem lidu" odsuzovat lidi do žaláře až do dvaceti let i k trestu smrti. Plně toho využívaly - byly tříčlenné nebo pětičlenné a fungovaly rychle a bez zábran. V prvních dnech byl zastřelen předseda někdejší autonomní vlády z roku 1938 A. Brody. Hned po listopadu 1944 začali fungovat orgány lidové milice, bezpečnosti a Lidových družin. V lednu 1945 vznikly tříčlenné lidové soudy a prokuratura. Zaplňovaly se věznice, tisíce lidí byly transportovány přes hranice do sovětských koncentračních táborů.

Ještě v roce 1947 odvezly sovětské orgány násilně ze země neznámo kam přes dvacet tisíc lidí. Připočteme-li je k šedesáti tisícům válečných obětí Podkarpatské Rusi (asi čtyři tisíce padlo na frontách, ostatní zemřeli v koncentračních táborech) nové mrtvé po roce 1944, lze uvést, že celkem - kromě Židů a Rómů - zahynulo kolem osmdesáti tisíc lidí. S obětmi holocaustu je to téměř dvě stě tisíc lidí - československých občanů, kteří zmizeli ze světa, o kterých se neví a na které se zapomnělo...

Sovětský teror se "zabydlel" na Podkarpatské Rusi. Je známo, že se již před 9. květnem 1945 zatýkalo podle předem připravených seznamů a zatčení se odváželi do SSSR buď na nucené práce nebo do vězení a koncentračních táborů. Tak byl zatčen i A. Vološin, který zahynul již 19. července 1945 v Butirském vězení v Moskvě.

Rusínskou národnost "osvoboditelé" neuznávali, pro ně existovala pouze ukrajinská a ruská. Řecko-katolická církev měla být nahrazena pravoslavnou, což se potvrdilo církevním sněmem v roce 1949, konaným na pokyn a pod dozorem komunistické strany.

Jak si Sověti představují nevměšování do suverenity Československa, dokazují nesčetné dokumenty z počátku roku 1945. Sovětská armáda obsadila v únoru slovenské město Čop; sovětský velitel vyhlásil, že je to teritorium Zakarpatské Ukrajiny a vyhnal odtud jak československou finanční stráž, tak i železničáře.

Do skladů ve Velkých Kapušanech vtrhli důstojníci Sovětské armády a zástupci Národní rady z Užhorodu, obsadili je a dali 14. února odvést násilím a bez náhrady devět vagónů obilí do Mukačeva. Představitel Národní rady přitom prohlásil: "Když národní výbor v Kapušanech podepíše prohlášení, že se obec připojuje k Zakarpatské Ukrajině, nechá jim obilí, a neučiní-li to však, jednoho dne je všechny zavřou!"

Hm ... původní text je na

http://zakarpattia.net/zakarpatska-ukrajina/historie/druha-svetova-valka.html ... od osmého odstavce včetně ...

:-)

A ja jsem uz myslela, ze to cele napsal pan Fetsyshkanyn proste tak z hlavy. :-)

Pane Babicko. To jste tak naivní ?