Velmi těžko se bude člověku, který "to" nezažil na vlastní kůži v pubertálním věku, hodnotit šedesátá léta a Beatles. Mít "to" načtené z médií, z dokumentárních a hraných filmů, vysloveně nestačí...

Mohl bych oponovat na několika příkladech, kdy se autor sekl, za všechny zmíním jeden.

Tvrdit, že to hodnotné, co po Beatles zůstává, natočili až po konci živých vystoupení, "smrdí" jen nastudovanými papírovými recenzemi z pozdější doby.

Byly to naopak jejich první skladby a desky, které zněly diametrálně odlišně, než ostatní produkce té doby, které je vystřelily na hvězdné nebe, jimi "zbořili Ameriku" a předtím Evropu, tato tvorba ovlivnila množinu kapel po celém světě. Samozřejmě byly vedle nich dobré kapely, které ovlivnily vývoj hudby v šedesátých letech, ale žádná tolik, jako Beatles.

Autor je ročník 1968, poslouchal už Beatles jako jednu z mnoha skupin, které se hrály v rádiích spíše už pro pamětníky, než jako hudba pro mladé jeho věku.

A je to v této recenzi sakra pořádně znát.

To je to ! Beatles prorazili tu sešněrovanou nudu, to "kinderschtube". Ty přesně nažehlené puky na kalhotách a napomádovanou pěšinku. Proto byl takový bugr na jejich koncertech. Ty omdlelé fanynky, to byl spíš vydýchaný vzduch, horko v mase lidí a dehydratace, protože si sebou nevzaly pití. Trochu také mnoho vyplaveného adrenalinu.