Slzu bych uronil nad nebohým lovcem pokladů, nebýt několika maličkostí: od války to tajili, a teprve když se dozvěděli, že se asi bude hrad restaurovat, rozhodli se legalizovat vyzvednutí relikviáře (jinak by asi čekali na vhodnou dobu, a pokusili by se ho tajně vyvést - což je rozpor se slovy p. Douglase, že "...nechtěl stát okrást..."), dále se tam píše, že "...o peníze mu nejde" - tak o co???, proč se nespokojí s vědomím, že s jeho pomocí byl relikviář nalezen? Celé je to psané klasickým stylem vymývače mozků: zlí komunisté, hodní amíci, a vtírá se podobenství s případem Diag Human-stačí jediný popis, slovo, a už se to poveze k arbitráži, a stát solí, a solí, a... kolik asi má slíbeno majitel spřátelených novin za reference se žádoucím vyzněním???

V tomto s vámi dost souhlasím. Sice trošku chápu pohled původního vlastníka, že se nechce vzdát tak snadno svého majetku (zabaveného na základě Benešových dekretů), ale v tomto případě šlo opravdu jen o peníze a Douglas chtěl získat něco, na co neměl nárok. (a tím myslím ani nikdo z bývalých majitelů, kolaborujících s Němci). Samosebou doba byla jiná, a "Vídeňáci" mohli mít pocit, že se relikviáři nedostane v socialistickém státě dostatečné péče, (což se stalo skutečností) ale na morálním principu to nic nemění.