Pane Jochu, neptejte se dětí, pláčete na špatném hrobě. Ptejte se, proč stát nevytvoří pracovní příležitosti pro matky více dětí. Pokud jde práce zastávat například z domova nebo sdíleným úvazkem, mohou i matky být zaměstnány. Nebo zakažte rozvody, protože jestli ji manžel opustí, tak bude třít bídu s nouzí.

Myslím, že je žádoucí emancipace moudrých LIDÍ. Emancipace "ambiciozních" připomíná protimluvy a proto jsou debaty kolem ní tak absurdní.

Řeknu to stručně: Feminismus je ideologie nemilovaných žen.

Stejně tak, jako socialismus je ideologií neschopných vyžírků.

Možná, že nastane (blbí jsme [lidé] na to dost), ale žádoucí to tedy opravdu není.

V Norsku by to militantní feministky dotáhly ještě dále. Děti by paní Kellyanne zkonfiskovaly prostřednictvím Barnevernu, aby nestály v cestě její demonstraci ženské rovnosti a v cestě práci pro kolektivní blaho. Přidělili by je nejvyšší nabídce, nebo možná rodině, která nikdy žádnou nabídku na vysoce exponovanou pozici nedostane. To by asi záleželo na momentálním stavu rozpočtu příslušného Barnevernu. jaképak individuální rozhodování o vlastní rodině? Přežité, společensky nežádoucí konzervativní hodnoty. Každý občan pracuje pro blaho společnosti jako celku.

Mrazí, jak blízké jsou podobné ideje v praxi podobné Severní Koreji. Militantní neomarxisté ze zemí, kde leninistické metody vlády nikdy nezvítězily, si to možná neuvědomují, ale hlavně si to neuvědomuje většina společnosti, která měla to štěstí, že nikdy v žádné kolektivistické totalitě nežila. Vypnula by své naslouchání takovým militantním slečnám rychleji.

Oprava: přidělily

Ne, není nutné, ani logické, aby bylo všude podobné zastoupení žen a mužů, levorukých a pravorukých, heterosexuálů a homosexuálů, blonďáků a černovlasých, lidí menších než 170 cm a vyšších, cikánů a necikánů atd., atd. To vždycky jen někomu prdne v kouli (většinou nějaké feministce)

Ono, třeba v základním školství by zrovna větší podíl mužů - vyučujících byl nejspíše ku prospěchu věci.

Když dělá profesní kariéru žena, dělá ji pro sebe.

Když dělá profesní kariéru muž, dělá ji pro rodinu.

Zda tu profesní kariéru dělá žena pro sebe,to bych tvrdit nemohl,ale to,že by většina mužů přiznala,že profesní kariéru dělá pro sebe,zvláště,když jde o finanční profit z této kariéry,tak raději bude tvrdit,že on to přece dělá pro rodinu!

Není to diskriminace, ale není to ani žádný výsledek kolektivního, svobodného rozhodování mužů a žen. Je nutno konečně respektovat, že žena je žena a muž je muž. Oba jsou sice lidé, nicméně jsou odlišní. Kdo tuto odlišnost nevidí a nebo , ještě hůře, nechce vidět, asi není člověk. Ono totiž není člověkem jen ten, kdo jako člověk vypadá, ale hlavně ten, kdo se jako člověk chová. Všelijaké zvrácené názory o tom, že žena musí být naprosto rovna muži jsou škodlivé a jsou důsledkem vývojové úchylky stejně jako homosexualita, bi, metro či jiná nepřirozená sexualita, zoofilie či ukájení pudů na dětech. Žena je totiž přednostně přírodou vybavena k tomu, aby vychovávala děti. Že může také ve většině případů vykonávat i práce t.zv. mužské je sice pravda, ale není to přirozené a tluče se to s řádnou výchovou dalších generací. Je to vidět zejména na mladých generacích a bylo to na nich vidět i před 100 lety.

Ona rovnost mužů a žen na pracovním trhu je více než žádoucí. Žena za stejnou práci jako muž stále dostává méně, aby se prosadila potřebuje vyšší vzdělání a hlavně, když v zaměstnání řekne, že má malé děti, je často vyřazena z pracovní soutěže. Rozhodnutí jaké pracovní místo bude zastávat v rodině žena a muž má být na rozhodnutí dané rodiny, nikoliv personálních pracovníků.

Co se týče postavení ženy v rodině, tak ta není otrokyní, která by měla sama pečovat o děti i muže, jak tomu bylo ještě před 50 lety. Ona ta domácnost i děti patří také tomu muži, který v rodině není jen proto, aby vydělával peníze.