Je tragické jak mainsream ignoruje co někteří Chartisté dělali před 68 a o čem byla ta "reforma". Komoušský vrazi a zloději z 50-tých let, chtěli v 65-68 reformovat rodnou stranu aby se jim lépe a pohodlněji vládlo. A prohráli vnitrostranický boj. Ti samí politici i spousta tzv. elit (spisovatelé Kohout, Kundera, Vaculík, Klíma, Lustig, herci, novináři (fotřík nynějšího dobytka Dientsbiera, Ruml, Šiklová ) atd atd.....) co v 50tých letech prováděli či aktivně podporovali komoušskou diktaturu a vraždění nevinných lidí, psali ódy na komouše a třídní boj, po této své prohře v boji o kariéry a koryta, zázračně prozřeli a stali se kavárenskými disidenty případně zdrhli na západ kde se o ně západní levičáci postarali. Ze zuřivých svazáků a komoušů co v 50 letech likvidovali a mučili nepohodlné se tak zázračně během pár let stali demokrati. Asi jako když se bývalí členové SS nemohou rozpomenout na zvěrstva co dělali za svých mladých let a vykládají to jako "mladické selhání".

Komentujete to zcela správně, já jen dodávám, proto jsme asi za 4 měsíce po sametu obnovili činnost KANu, jehož úkolem bylo dát národu organizované vyrovnání a narovnání křivd komunistů a to demokratickým způsobem na podkladě výsledku parlamentních voleb. Program KANu na řízení komunisty zřízené země byl zcela jiný, než nám " zajistila " charta. Naše snaha o spravedlivé a zákonné vyrovnání se s komunizmem, vyšla z voleb ( 2,8 % ) naprázdno. Národ volil kupónovou knížku a nějaké vyrovnání se se zločiny komunizmu mu bylo šuma fuk, tak jako většině členů charty, té charty, kde zítra za ní bude mít hlavní slovo Ing Hradílek , který byl šéfem komunistů v Oseku nad Bečvou, z čehož soudný dnes člověk si o chartě ledacos domyslí. Proto to vše dopadlo tak, jak to dnes vidíme, a co nejhorší, že těch pár statečných členů charty, ti býv. komunisti a StBáci, ti nakonec chartu morálně ušlapali.

Proč si LN také nepřipomenou co za kreatury tu chartu podepsaly? Takový stalinista Jiří Ruml měl na svých rukou krev nevinných lidí,když sám určoval,který novinář je dostatečně politicky zralý,aby mohl psát v komunistickém Československu a ty,kteří neodpovídali jeho představám navrhoval na převychování v uranových dolech - tam pár novinářů,vyhozených ze své práce touto hyenou také zahynulo... Nebo takový Jarda Šabata,zvláště odporná komunistická kreatura. Jeho práce spočívala mj v tom,že lustroval kdo může a nemůže zůstat po únoru na čsl. VŠ. Kdo neměl ty správné stalinistické,bolševické názory musel se pakovat - několik takto vyhozených studentů pak bylo pak při opuštění republiky lapeno a posláno do kriminálu a pár také na "čáře" zastřeleno. Přesto si tyto kreatury (Ruml a Šabata) neodpustili po převratu v 89. moralizovat ty,kteří měli jiné názory než oni.

Z prvních 217 signatářů Charty 77 z 1.1.1977 bylo 156 bývalých komunistů, mezi nimiž se nalézají jména osob, výrazně zkompromitovaných přímou nebo nepřímou účastí na teroru komunistů v padesátých létech.Celou dobu své existence působila Charta 77 se souhlasem a pod kontrolou Státní bezpečnosti a KGB. Přesto, že materiály, vydávané nepřetržitě vedoucím VONS Petrem Uhlem (tzv. Informace o Chartě 77) byly evidentně ve smyslu tehdy platných zákonů protizákonné (min. podle paragr. 112 tr. zák.: poškozování zájmů republiky v zahraničí), nebylo proti vydavatelům až na vyjímky nikdy brutálně zakročeno, tak jak to v každém jiném případě vždy odpovídalo neměnné praxi StB. Je mimo jakoukoli pochybnost, že kdyby činnost Charty 77 nebyla žádoucí, byla by taková skupina lidí ještě v zárodku zlikvidována během 24 hodin /vždyť tajemník Zdeňka Mlynáře, jednoho z otců Charty, Dr. Josef Hodic, patřil v té době, stejně jako mnoho dalších signatářů Charty 77 první hodiny, ke špičkovým agentům StB!/ a nik

a nikdo ve veřejnosti by se o její činnosti ani nedozvěděl, jak to bylo zcela běžné ve všech ostatních případech jednotlivců a skupin, likvidovaných za činnost proti státu, nebo pouze za své osobní postoje proti režimu. Charta však, většinou bez jakéhokoli drastického omezení, vydávala knihy, prohlášení, poskytovala interview Svobodné Evropě, Hlasu Ameriky a BBC, v posledních měsících před převratem její členové dokonce cestovali do zahraniči (Jiří Hájek, Dana Němcová, aj.), kde vedli politické rozhovory.