25. prosince 2016 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Divadlo jako obraz. Klipovitému SpalovačI mrtvol v Národním divadle chybí životné postavy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Uprostřed anonymní masy. Martin Pechlát jako Karel Kopfrkingl. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Uprostřed anonymní masy. Martin Pechlát jako Karel Kopfrkingl. | foto: ND – PETR NEUBERT
Roku 1967 napsal Ladislav Fuks novelu Spalovač mrtvol o zaměstnanci krematoria, kterého obdivná fascinace smrtí přivede k vraždě manželky a syna a ke vstupu do služeb nacistického masového vraždění. Jan Mikulášek rozvinul v inscenaci této novely v Národním divadle naplno klíčovou vlastnost svých talentových předpokladů, pro něž se mu dostávalo svého času pojmenování „režisér působivých obrazů“.

Činohra Národního divadla poskytla Janu Mikuláškovi ve Stavovském divadle možnost vytvořit opulentní vizuální představení opírající se o podněty, jež mu svou svébytnou poetikou nabídla Fuksova literární předloha. Spolu s tvůrcem výpravy Markem Cpinem, s nímž už delší čas spolupracuje, tak vytvořili tvůrčí tandem scénografické režie.

Na jevišti je členitá abstraktní stavba, v níž některé prvky naznačují, že by mohlo jít o monumentální obchodní centrum; toto řešení má svou abstraktností i obecnější širší význam, který nesou rovněž bezejmenné postavy, jež mají papírové nákupní tašky, v nichž se napůl skrývají končetiny krejčovských figurín a módních manekýnů. Samy ty postavy jsou však figurínami; mají stejné celohlavové bílé masky bez výrazu, stejné nevýrazné šedobílé oblečení a velice často se stejně pohybují jako organizovaná masa.

Skoro by se dalo mluvit o choreografii, která se stává součástí proměnlivé výtvarné realizace celé scény a posiluje anonymní uniformitu postav. Příznak jen naznačené neurčitosti funguje už u Fukse jako jeden z principů provázejících jeho fikční literární svět. Vzniká tak vazba mezi literaturou a scénickým divadelním tvarem, jež je zřejmě příčinou převahy vizuality tohoto představení.

Bez reálných postav...
Fuksův text upravili pro divadlo Jan Mikulášek a Marta Ljubková a jejich adaptace zachovává na prvním místě slovní materiál jako vyprávění Karla Kopfrkingla o sobě i o událostech jeho života. Rozhodující komunikace představení probíhá ovšem skrze vizualitu fiktivního jevištního světa. Do tohoto arzenálu patří i onen organizovaný pohyb anonymních postav i perfektní barevné sladění všech částic scény spoluvytvářející neméně obraznost představení. Vzniká tak celek inscenace i její jednotlivé obrazné motivy, jež sahají svou symboličností až k naprosté samostatnosti pocházející z názornosti materiálů jeviště, divadla. Často jim nelze upřít jejich sugestivitu; včetně závěru, kdy se celá scéna otáčí a stává se symbolem masového vraždění. Poetika Fuksova fikčního literárního světa slouží ovšem k tomu, aby z ní vyrostla postava Karla Kopfrkingla. A tahle kvalita inscenaci chybí. Martin Pechlát o Kopfrkinglovi vypráví přesně, s porozuměním pro všechny významy slov, ale je to chladná neosobní stylizace.

SPALOVAČ MRTVOL

Dramatizace: Jan Mikulášek, Marta Ljubková

Režie: Jan Mikulášek

Scéna a kostýmy: Marek Cpin

Národní divadlo Praha, premiéra 15. 12. ve Stavovském divadle

Celému představení chybí konkrétní životní situace a reálné postavy. Svým způsobem je to uznáníhodný výsledek režie, která vskutku v tom vysoce stylizovaném vizuálním fiktivním jevištním světě nemohla připustit jakoukoliv reálnost. Proto také Vladimír Javorský v postavě Williho Reinkeho, přítele Kopfrkinglova, jenž jej přivede do řad nacistické strany, potlačuje jakoukoliv rétorickou či emocionálně naléhavou individuální zaujatost, opět jen v důsledné stylizaci mluví o kladech nacistické zrůdné ideologie a politiky. Poněkud se vymyká – možná nezáměrně – této stylizaci Kopfrkinglova žena Lakmé (Pavla Beretová), která neustále celým tělem předvádí bezvýhradnou lásku ke svému manželovi a jejíž nohy v krátké sukni svou tělesností jsou bezděčným, ale o to důraznějším připomenutím toho, že herectví znamená také proměnu fiktivní literární bytosti v reálného člověka.

... a bez smyslu
Vizualizace nesporně utváří nové možnosti vztahů mezi obrazem a textem i divadlem jako prostředkem komunikace se společností. Patří k současným proudům v umění, jimž se nemůže Národní divadlo vyhýbat. Ale ztratí-li se v tom vizuálním toku člověk a jeho živoucí bytí, převáží-li scénografická režie svou „technologickou imaginativností“ – jak kdysi nazval určitý typ režírování Jan Grossman – nad lidskými osudy a příběhy, pak nastupuje pouhý sled obrazů a obrázků (dnešním výrazem klipů), jež postrádají smysl a jsou, pokud jde o celkovou výpověď, prostě sterilní. Což se v inscenaci Spalovače mrtvol přes všechnu ambicióznost – podle mého názoru – bohužel stalo.

JAN CÍSAŘ
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.