Leonard se po neúspěšném pokusu o sebevraždu a pobytu v sanatoriu vrací zpět ke svým rodičům do Brooklynu. Záhy vstoupí do jeho života dvě ženy - starostlivá Sandra (Shaw), se kterou jej seznámí jeho rodiče, a tajemná sousedka Michelle (Paltrow), která se stejně jako Leonard potýká s temnými stránkami své osobnosti. Leonard se tak musí rozhodnout mezi vášnivou a spalující láskou a hledáním domova a rodinného zázemí.
I když filmu podle Todda McCarthyho z týdeníku Variety chybí hvězdná jména první velikosti, hlavním tahákem by měly být dobré herecké výkony. Podle McCarthyho se Phoenixovi, který se po tomto filmu rozhodl opustit filmovou kariéru a dál se věnovat pouze hudbě, podařilo věrně rozehrát všechny stránky Leonardovy složité osobnosti.
Citlivé a poctivé melodrama
Za zmínku podle McCarthyho stojí i Isabella Rossellini a Moni Monoshov v roli milujících Leonardových rodičů a Elias Koteas v roli Michellina ženatého milence Ronalda. Gray nechává hercům prostor, aby mohli rozehrát například trapnost, když se evidentně nervózní Leonard v luxusní restauraci poprvé setkává s Ronaldem.
A. O. Scott z deníku New York Times označil film za posun zpět ke "starší, umělecky konzervativnější tradici citlivého a poctivého melodramatu". Ručně držená kamera, která občas sleduje herce jakoby z povzdálí, scény natáčené za nepřízně počasí nebo přímo za provozu newyorského metra, společně s občasnými, sotva postřehnutelnými, pohledy herců do kamery, odkazují spíše na tvorbu evropských režisérů typu Larse von Triera.
Nejlepší zahraniční snímek
Atmosféru umocňuje také pečlivá práce s hudbou a se zvukem. Rozhovory mezi Leonardem a Michelle, kdy si milenci volají mobilními telefony přes starý dvůr, navozují atmosféru intimity, zatímco zvuky brzdících nebo projíždějících vlaků umocňují emočně vypjaté situace.
Film byl uveden do amerických kin v únoru a setkal se s velkým ohlasem u odborné kritiky, díky níž si vysloužil nominaci na Zlatou palmu na festivalu v Cannes a na francouzského Césara za nejlepší zahraniční snímek.
