Do pondělního Lucerna Music Baru napadá celá galaxie asteroidů

Kariéra jako ze snu: teprve před rokem jste vydali první singl, ve stejné době vystoupili jako předkapela Amy Winehouse, vaše skladba hraje v reklamě na iPod. Čím jste oslovili posluchače?
To je pro opravdu těžká otázka. Výhodou je určitě to, že jsme ‘opravdoví‘. Hrajeme stoprocentně naživo, máme dobré písničky, baví nás to a rádi se o to dělíme s každým, kdo o to stojí. Taky nejsme vytvoření někým jiným, jsme dostatečně kreativní a to po všech stránkách - od skládání a produkování písniček až po návrh bookletu na desku. Samozřejmě spolupracujeme s celým manažerským týmem, ale my jsme ti, kdo tomu celému udává směr a má to pod kontrolou.

Jak úspěch The Asteroid Galaxy Tour změnil tvůj život? Musíte chodit do práce nebo jsou z vás hudebníci na plný úvazek?
Hudbě se věnuji už dlouho, ale teď je to poprvé, kdy se jí můžu věnovat na sto procent - pořádně se soustředit na turné, na práci ve studiu. Už si nepotřebuju přivydělávat jako servírka. Problém je, že když máš jako hudebník zaměstnání, nejsi ho většinou schopný dělat pořádně. Usínáš na stole, pak tě vyhodí a přijmou raději někoho zodpovědnějšího. Pro mě je tohle úplně nová zkušenost, která mi dává svobodu a zároveň naprostou zodpovědnost nad svým životem, kterou jsem v žádném zaměstnání nepocítila. I když je to někdy náročné, jsem šťastná, že můžu dělat už jen to, v čem jsem podle mě dobrá.

Profesionálního hudebník si ale občas nemůže dovolit dělat jen to, co chce. Aby prodal desky, naplnil kluby, musí se podřizovat kompromisům...
Vždycky, když něco děláš, musíš se dívat na všechny stránky té věci - hodnotit, co se ti líbí a co ne, a tomu podřídit svoje další kroky. Hudbu přece nedělá člověk proto, abys byl bohatý, ale protože má potřebu dělat to, co cítí a v čem je nejlepší.

Jaké to vůbec bylo odehrát první velký koncert jako předkapela Amy Winehouse? Užili jste si to nebo jste museli bojovat s velkou nervozitou?
Když se nám ozval management Amy Winehouse, že se jim líbí naše demo a že by nás na ten koncert chtěli, neměli jsme ještě ani kapelu. Už to samo o sobě bylo stresující. Nakonec jsme našli spoluhráče a v úplně čerstvé sestavě dali dvacet minut před vyprodanou halou čekající na Amy. Vzpomínám si, že jsem měla boty na vysokých podpatcích, jeden se mi zaklínil do koberce na pódiu, takže jsem tam musela složitě balancovat… Ale byla to samozřejmě úžasná odměna za naší dosavadní práci. I když ne taková, že bychom si řekli, že jsme něco dokázali a teď si můžeme dát pauzu. Naopak jsme toho začali dělat ještě víc a nedávno se tak dopracovali k vydání prvního alba.

Je někdo další, s kým by sis chtěla zahrát a třeba tak získat motivaci a sílu na nahrání druhé desky?
Ráda bych si zazpívala duet s Gnarlsem Barkleym nebo s Bobem Dylanem. Nedávno jsem snila o tom, jak by bylo skvělé zazpívat si s Michaelem Jacksonem. A on týden na to umřel!