Všichni ti, kteří se politikou vůči Íránu zabývají, teď budou muset měnit kurz. Ale stává se, že leccos na první pohled absurdního nakonec ve zpětném pohledu dává smysl.
Nejprve, co američtí zpravodajci tvrdí, a co ne. Ve zprávě se uvádí, že Írán na podzim 2003 „s velkou jistotou“ zastavil svůj program vývoje jaderných zbraní. Přiznávají ovšem, že další íránské úmysly nejsou schopni odhadnout. Na jedné straně jaderná bomba dlouhodobě patří k íránským ambicím, na druhé straně se prý Íránci chovají jako racionální hráči zvažující náklady a výnosy.
To už je docela odvážný soud. Když jsou ajatolláhové tak racionální a bombu nevyvíjejí, proč tedy nezačnou konečně mluvit na rovinu s Mezinárodní agenturou pro jadernou energii? Pravda, stejně nepochopitelně se choval Saddám Husajn. Což nám připomíná, že v případě Iráku se tytéž tajné služby mýlily. Proč jim věřit dnes? Jen proto, že tentokrát říkají něco jiného než Bush?
I Bushovu roli staví zpráva do trochu jiného světla, než se na první pohled zdá. Co Íránce k tomu zastavení přimělo? Podle zpravodajců to byl mezinárodní tlak. Tím tlakem ovšem v roce 2003 nemohly být žádné sankce, nýbrž jediná událost – invaze do Iráku. A Bushova role má nečekanou podobu možná i dnes. Americký admirál Fallon prohlásil nedávno velmi rezolutně, že nějaký útok na Írán není na pořadu dne. Již předtím Američané propustili dva íránské agenty, které zadržovali v Iráku. Útoky iráckých milicí podporovaných Teheránem polevily. Zveřejnění rozvědné analýzy je možná jen veřejným dějstvím představení, které už tajně nějaký čas běží.
Pro nás je jistě nejzajímavější, že se změněným hodnocením Íránu se mění i hodnocení naléhavosti výstavby protiraketového radaru. Ať třeba vypadáme jako váleční štváči, ale tvrdíme, že by to nebyla dobrá zpráva. Rusko by si našlo jiné záminky, jak rozdělovat Západ. A my bychom přišli o americkou základnu, což se hodí v každém počasí.
