Přímo v centru Brna si skvěle zahrajete v mnoha hernách, levně nakoupíte oblečení i obuv v nekončících slevách, peníze vyměníte v mnoha směnárnách a nově dokonce za pakatel seženete kartony potravin s prošlou dobou minimální trvanlivosti. Budete-li ovšem na hlavní třídě hledat restauraci, kde se dobře najíte, pak máte problém. Tedy donedávna jste ho měli, protože na jaře se po dlouhé rekonstrukci znovu otevřela Stopkova pivnice, která sídlí na brněnské České ulici již přes sto let.
S nalezením podniku bude mít problém asi jen málokdo. Z náměstí Svobody je to zhruba padesát metrů a jednoznačným identifikátorem je originální fasáda od Ládi Nováka, který vyzdobil i známou pražskou hospodu U Fleků. Z Prahy ostatně pochází i know-how nově otevřené pivnice. Je to totiž další z provozoven skupiny Kolkovna Restaurants, která v Praze, Bratislavě a teď i v Brně realizuje svou představu o tradiční české hospodě. Franchising je nejčastěji spojován s nadnárodními fast food řetězci, což v gastronomii příliš lichotivě nezní, ovšem když se "franšízují" třeba čajovny, tak proč ne také hospody. Navíc je potřeba hodnotit zejména obsah, a nikoliv formu.
Až příliš velká nabídka
K interiéru pivnice je v první řadě potřeba zmínit, že je nečekaně rozlehlý a kompletní představu o jeho velikosti si uděláte až po delším průzkumu. Prvnímu rozhlédnutí po vstupu totiž brání bar, který má z druhé strany stylový výčep. Bar buď obejdete a vydáte se v dlouhém kuřáckém přízemí hledat místo třeba až do zadní místnosti, nebo se hned po velkých schodech vydáte do prvního patra, kde se nekouří a hosté mají větší klid díky několika menším místnostem.
Jednoduché dřevěné stoly i židle drží sympatický hospodský styl, který doplňuje dřevěné obložení a klasická pivařská zelená barva na stěnách. Možná jen ty staré, resp. staře vypadající reklamy na Pilsner Urquell jsou už trochu kýčovité. Čím zde ovšem naprosto vybočují – naštěstí v dobrém a mimo rámec české klasiky –, je úroveň toalet, které by se hodily spíš do luxusnější restaurace, ovšem kdo by proti tomu protestoval...
Stopkova pivnice ale zcela zřejmě neplánuje být průměrnou hospodou. Nabídka jídla a pití je na velkém, a bohužel i dost nepřehledném lístku. Oceňuji, že se nebojí ukázat šéfkuchaře, ovšem jídel mají v nabídce až příliš mnoho – a každý pes jiná ves. Na lístku se tak potkává buvolí mozzarella s nesmyslným rizotem z jasmínové rýže nebo třeba Caesar salát s vuřty na pivu, svíčkovou a vepřovým masem ve vlastní šťávě. V záplavě jídel pak třeba přehlédnete brambory na loupačku s tvarohem, španělského ptáčka nebo jejich domácí klobásky.
Negativní vliv franchisingu se asi nejvíce projevuje v nealko části nápojového lístku, kde najdete totožný sortiment jako v nedalekém McDonald’s. Naprosto absurdní mi přišla nabídka půl litru neperlivé vody Evian za 79 korun.
Já k pití pochopitelně zvolil plzeňskou dvanáctku (39 Kč), kterou čepují z pivních tanků. Bez téhle technologie se nové větší podniky dnes snad už ani neotevírají. Trhaná slepice v polévce zní sice poněkud hororově, ovšem jde o výbornou slepičí polévku se spoustou masa a za 49 korun ji lze brát za malé jídlo, které zasytí. Budete-li si však chtít přikousnout pečivo, připravte si 25 korun navíc.
Česká klasika bez chyby
Určitě neuděláte chybu, když zůstanete na jednoduché české vlně a za 99 korun ochutnáte vepřové maso ve vlastní šťávě, podávané ve stylové skleněné zavařovačce. Extra pečivo budete rozhodně potřebovat, až budete v euforii ze dna sklenice vytírat poslední kousky masa a ztuhlé šťávy. Poslední jídlo, které mohu vřele doporučit, je česká klasika s nečeským názvem, tedy španělský ptáček, pochopitelně s rýží. Za 149 korun dostanete poctivou porci rolky z hovězího masa, výraznou šťávu a dobře podušenou, nelepivou rýži.
Dobrých jídel bych si vybral určitě víc, ovšem údělem recenzenta je ochutnat i jídla, u kterých je už z lístku pravděpodobné, že šéfkuchaři čest neudělají. Sestupnou tendenci započala vepřová panenka pečená v bílém chlebu s křenovou bramborovou kaší a kapustičkami. Stála 179 korun a nechutnala ani z poloviny tak, jak lákavě zněl její název. Italská jednoduchá klasika, špagety aglio e olio, tedy s česnekem, olivovým olejem a chilli, byla zprzněna vypečenou slaninou a hromadou nepovedených hoblin parmezánu. Za 139 korun si raději dejte dvakrát slepičí polévku včetně extra pečiva! Nepovedla se ani další světová klasika, která se navíc do české hospody vůbec nehodí. Caesar salát za 135 korun sice správně obsahoval římský salát, jenže byl opět vylepšený křupavou slaninou i šílenými hoblinami parmezánu. Vůbec nejhorší byl dressing, ze kterého trčel nasládlý smetanový základ.
Tečkou na cestě z kopce byl dle očekávání dezert, vágně pojmenovaný Čokoládové pokušení (89 Kč). Nepoživatelné trio tuhých přeslazených čokoládových hmot s dekorací z mandlové omáčky připomínalo přelet holuba trpícího průjmovým onemocněním. Jediné, co se dalo sníst, bylo hruškové pyré – i když šlo spíš o kompot. 
Pokud by si Stopkova pivnice nekomplikovala život přeplácaným jídelním lístkem a dala tvář lístku nápojovému, šlo by o výborný podnik. I přes výhrady je to však na poměry centra Brna nadprůměrná restaurace, která jen hostům nabízí zbytečně mnoho příležitostí si nepochutnat.
