Zdálo by se, že největším lákadlem expozice Pop Life: Umění ve skutečném světě (Pop Life: Art in a Material World) v londýnské Tate Modern bude především rozsáhlé představení tvorby a osobnosti Andyho Warhola, prezentované z mnoha úhlů. Největší rozruch ovšem kolem expozice mapující vývoj pop artu způsobila fotografie nahé Brooke Shieldsové od Richarda Prince, která byla záhy po zahájení výstavy (prý dočasně) stažena jako dětská pornografie.
Návštěvníci zde však mají ještě jinou atrakci. Čeká na ně za zavřenými dveřmi s upozorněním, že do 18 let je vstup zakázán. Jdou tam ovšem stejně všichni, znuděná ochranka se o věk návštěvníků moc nezajímá a kdo si zaplatí poměrně vysoké vstupné, nenechá si Ilonin konečník ujít. Tak se totiž jmenuje jedno z děl extravagantního amerického umělce Jeffa Koonse, které ovšem není zdaleka jediným výstřelkem. Od Koonse je zde také plastika souložící dvojice nazvaná Jeff a Ilona nebo další díla s podtitulem Kama Sutra a další.
Největší kýčař současnosti
Kdo jiný by zde měl být zastoupen výrazněji než právě Koons, kterému se podařilo realizovat notoricky známé prohlášení Andyho Warhola, že "dobrý obchod je nejlepší umění". Autor, jehož talent je vynášen do nebes, nebo naopak označován za největšího kýčaře současnosti, umí stejně tak dobře svoje dílo zpeněžit jako na sebe strhnout pozornost na kolektivních výstavách.
Bezvýhradný obdivovatel Salvadora Dalího sice studoval malbu, ale byl si jist, že prosadit se v umění lze jen neotřelými způsoby, erotickými motivy a originálními nápady. Při tom všem mu byla výbornou asistentkou jeho pozdější manželka Ilona Stallerová, považovaná na přelomu 70. a 80. let za jednu z největších evropských pornohvězd. Cicciolina, jak zní její umělecké jméno, se později překvapivě prosadila i jako politička. S Koonsem vytvořila řadu mileneckých pozic, které její umělecky i obchodně zdatný muž použil ve svých plastikách a fotografiích. Nápaditý, výstřední Koons tak ušetřil za modely, když pózoval sám sobě s vlastní ženou. A i když se s ním Ilona poměrně brzy rozvedla, neupírá jí Koons ve své tvorbě významné místo, a protože ji považuje i za velké divácké lákadlo, vystavil v Londýně především díla, na kterých se obnažená Ilona objevuje.
Koonsova prezentace za zavřenými dveřmi je jakousi tajemnou třináctou komnatou výstavy, na kterou je soustředěno hodně návštěvnického zájmu. Zároveň je skvělým vygradováním kurátorského záměru zopakovat si hlavní odkazy pop artu a ukázat, jakými cestami se ubírali nejvlivnější warholovští umělci, kteří si dokázali zajistit komerční úspěch.
Sex ve formaldehydu
Největší část je věnována Andymu Warholovi. Jsou zde desítky jeho děl, fotografií, videozáznamů, novinových výstřižků a plakátů stejně jako řada konzumních předmětů, kterým dal Warhol tvář, a tím i jisté polidštění. Warholova tvorba je také ústředním motivem, který propojuje další autory a jejich díla v jeden celek plný křiklavých barev, plastů, skla, nápisů a reklam. Většina z nich jsou osobnosti, jejichž tvorba je po tržním úspěchu povýšila z "pouhého umělce na značkové podpisy" s vysokou cenou.
K vidění je mimo jiné známá kráva se zlatými kopýtky naložená ve formaldehydu od Damiena Hirsta, litografie Bernarda Buffeta, muž v kleci s názvem Pop 1993 od Gavina Turka, díla od Keitha Haringa, kterému se stal Warhol maskotem pro jeho Andy Mouse, a samozřejmě většina ze slavných fotografií, na kterých zachytili Warhola s jinou slavnou osobností takoví umělci, jako je Bob Colacello, Christopher Makos a další. Výstava, otevřená v Tate Modern do 17. ledna příštího roku, je úžasnou mozaikou skládající profil uměleckého hnutí, které nepřestává od konce 50. let vyvolávat diskuse. Nové vlny zájmu rozvířilo i touto instalací a přilákalo do Londýna návštěvníky z celého světa. Rozhodně ne jenom kvůli prázdnému místu po nahé Shieldsové nebo kvůli Iloninu zadku.
