Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Dokumentarista Remunda o profízlované Číně, Krtkovi a natáčení v policejním obležení

Kultura

  6:00
PRAHA - Krtek a Lao-c’ je pracovní název připravovaného dokumentu Filipa Remundy natáčeného v rámci cyklu České televize Český žurnál. Zatím nedokončený film, jehož vznik iniciovala návštěva čínského prezidenta v Česku, představil autor na Večeru s českým dokumentem v pražském kině Světozor.

Záběr z připravovaného dokumentu Krtek a Lao-c' foto: Reprofoto

Premiéru bude mít snímek v sekci Česká radost na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmu Ji.hlava 2016.

Během natáčení se štáb přesunul i do Číny, kde natáčel s komunistickými politiky i tibetskou aktivistkou. „Tamní společnost je profízlovaná a pohledem z Čech velmi nesvobodná,“ říká o čínské zkušenosti Remunda v rozhovoru pro Lidovky.cz. Přinášíme exkluzivně ukázku z filmu.

Lidovky.cz: Jak došlo k tomu, že jste se rozhodl v rámci Českého žurnálu točit zrovna návštěvu čínského prezidenta?
Princip Českého žurnálu je, že dopředu nevíme, o čem budeme točit a zároveň se vydáváme za významnými, novinářsky popsanými událostmi. A snažíme se na ně nahlížet dokumentaristicky, pečlivě, v delším časovém horizontu. V době, kdy přijel do Prahy Si Ťin-pching, jsem tušil, že se asi něco semele, protože už rok Ohnivé opice začínal v Parku Julia Fučíka (Remunda naráží na předrevoluční název holešovického výstaviště - pozn. red.) velkou oslavou čínského Nového roku. Pak přijel Ai Wej-wej, toho jsem ještě netočil, a pak jsem měl intuici, že bych asi měl natáčet Si Ťin-pchinga v Praze. Což se ukázalo jako nosný námět, protože Praha se proměnila, ulice vypadaly jako při návštěvě Brežněva, poseté rudými prapory... Během tří dnů jeho návštěvy jsem v těch událostech, rvačkách, nedorozuměních, zpackaných policejních zásazích, různým špiclováním a skvělé čínskoambasádní koordinaci toho všeho hledal téma pro film. A našel jsem dvě z hlavních postav – jednou z nich byl aktivista pan Milan Troppauer, který nosil hlavu Si Ťin-pchinga jako artefakt, a druhým byl čínský podnikatel, pan Wu Ming, který byl jediný z Číňanů, kdo se se mnou dal do delšího rozhovoru.

Lidovky.cz: On byl jediný, kdo se s vámi bavil?
Ano, ostatní buď utíkali, nebo se odmítali bavit více do hloubky. Byli i tací, kteří se báli mluvit na kameru s ohledem na příbuzné v Číně. Měli třeba radost z toho, ze se Česko a Čína začínají propojovat, vyjadřovali ale zároveň obavu z tvrdé linie a cenzury, kterou současná administrativa zavádí. Pan Ming nás ujišťoval, ze je ochoten zodpovědět všechny naše otázky, záleželo mu na tom, aby obraz Číny v České televizi byl vyvážený. A tak jsem mu ukázal zprávu České televize, kde bylo uvedeno, co se v Číně děje - popravy, odebírání orgánů, cenzura... On začal tvrdit, že tomu nerozumí, pak požádal mladší Číňany, aby mu to přeložili, a skoro všechno to popřel. Připustil jen cenzuru a dodal, že i ta za dalších dvacet let zmizí. Pan Troppauer a pan Ming se pak druhý den před FAMU potkali a já jsem poprosil pana Troppauera, ať ukáže panu Mingovi hesla, která vystavoval na bannerech vedle té papírové hlavy Si Ťin-pchinga. Měl jich tam asi deset, byla to hesla, která mu poslali disidenti, kteří uprchli z Číny a žijí v USA a v Německu. Pan Ming zareagoval tak, že je to špatný vtip, a utekl.

Lidovky.cz: Zmínil jste, že aktivista, kterého jste točil, nosil na hlavě jako artefakt portrét Si Ťin-pchinga. Jaký to mělo podle vás význam?
Snažil jsem se zjistit o panu Troppauerovi víc, a ukázalo se, že je to syn z disidentské rodiny, už za protektorátu měl jeho tatínek problémy nejdřív s nacisty, pak s komunisty, a tak dále. Pochopil jsem vnitřní motivaci toho, co dělá, a proč to dělá, a zároveň jsem nazřel, že jeho zdánlivě bizarní počin, kdy má na hlavě papírovou podobiznu Si Ťin-pchinga, má praktický výsledek. Fotografie z pražských demonstrací, včetně téhle papírové hlavy s nápisy, které hlásaly mimo jiné žádost o propuštění rodinných příslušníků dvou blogerů Bei Fenga a Chang Pinga, zadržovaných čínskými orgány, se dostaly do agentur, do čínské blogosféry a pak ji otiskly hongkongské noviny. Na základě toho byli propuštění jejich příbuzní, kteří byla několik dní nezvěstní a nikdo nevěděl, kde jsou a kdy je policajti pustí.

Záběr z připravovaného dokumentu Krtek a Lao-c'
Režisér Filip Remunda

Lidovky.cz: Natáčeli jste také v Číně, na co jste se soustředili?
V této druhé rovině filmu jsme se vydali do Číny s Vojtěchem Filipem, který nás vzal sebou jako členy své delegace na konferenci pořádanou čínským zahraničním výborem komunistické strany. V Číně jsme byli zhruba týden. Část jsme strávili na kongresu obklopeni Evropany a čínskými komunisty, navštívili jsme několik továren, připadal jsem si jako na školní exkurzi někdy v roce 1982, nebo jako na fotkách z populárního facebookového seriálu Kim Looking at Things. Když jsme se pokoušeli natáčet mimo ten významný kongres, dostali jsme se tím do zajímavých peripetií, kdy na nás v kadeřnictví, kde jsme natáčeli firemní fiskulturu, tanečky a bojové pokřiky zaměstnanců, po dotazu na pražské demonstrace a čínskou cenzuru volali policajty... Ale přesto se nám podařilo natočit exkluzivní rozhovor s čínskou spisovatelkou Cchering Özerovou (což je její tibetské jméno), jíž vyšly v Čechách dvě knihy, jedna z nich je duchovní průvodce po Tibetu a druhá je sbírka poezie. Původně pracovala jako novinářka, ale poté, co vydala první knihu, ji vyhodili z redakce a od té doby bývá často v domácím vězení a je pod neustálým dohledem tajné policie.

Záběr z připravovaného dokumentu Krtek a Lao-c'

Takže jsme natáčeli za dost konspirativních okolností, nemohli jsme samozřejmě točit na ulici, hrozilo, ze by nás okamžitě zavřeli, proto jsme sháněli konspirační byt nějakého Evropana, ale všichni naši známí se báli, nebo neměli čas. Nakonec jsme natáčeli v hotelovém pokoji, kde jsme se sešli poté, co jsme z konspirační schůzky cestovali každý jinou trasou, a trnuli, protože i tam mohla každou chvíli vtrhnout policie. Byla to pro nás zajímavá zkušenost. Ten rozhovor mi mnohé o životě v současné Číně objasnil a zvažuji, že ho zveřejním celý, nejen tu část, kterou použiji do filmu. Zatím ale nevím, kde a za jakých okolností ho budu publikovat.

Lidovky.cz: Neublíží Cchering Özerové vaše natáčení a zveřejnění rozhovoru?
Určitě jí to neublíží, protože ona přesně věděla, co dělá. Režimu čelí podobně jako Václav Havel – nic nezastírá, říká, co si myslí, a je připravena za to nést následky. Během rozhovoru došlo na některá témata, o kterých mi řekla – o tomhle s vámi nemůžu mluvit. Z čehož jsem usuzoval, že kdyby se na to téma veřejně vyjádřila, mohlo by ji to stát vězení. A ne jen domácí vězení, do kterého jí režim vrhá z docela banálních důvodů, jako když přijede nějaký aktivista nebo politik z Evropy, ale mohlo by to mít ještě daleko větší důsledky. Takže o některých věcech nemluvila, ale mluvila třeba o tom, že jako Tibeťanka nemá pas, nemá právo cestovat, což považuje za základní právo svého života. Má dost přátel v Čechách, rada by je navštívila, ale nemůže, protože jí pekingská vláda odmítá vydat cestovní doklad.

Filip Remunda (*1973)

Vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby, v dílně Karla Vachka. Je spoluzakladatelem Institutu dokumentárního filmu, který pomáhá prosazení českého filmu v zahraničí. Za film Obec B získal cenu na MFF Karlovy Vary a řadě dalších festivalů v Evropě a USA. Do širšího povědomí veřejnosti se vryl spolu s Vítem Klusákem kultovní kontroverzní filmovou reality show o fiktivním hypermarketu Český sen. Je držitelem Ceny Pavla Kouteckého, udělovanou za osobitý dokumentaristický počin, za film Pulec, králík a Duch svatý. Za dokumentární komedii – o radaru, který nebyl – Český mír získal spolu s Vítem Klusákem Cenu filmových kritiků a teoretiků za nejlepší dokument – v rámci soutěže Český lev a hlavní cenu na Mezinárodním festivalu dokumentů DMZ v Jižní Koreji.
Od roku 2013 připravuje s V. Klusákem pro ČT cyklus Český žurnál - sérii autorských dokumentárních filmů, které nepublicisticky reflektují vybrané kauzy a vrací se k zásadním událostem minulého roku.

(zdroj: ČT)

Dokumentarista Filip Remunda.

Lidovky.cz: Takže je v Číně podobná situace, jakou zažívali disidenti u nás?
To téma mi bylo blízké právě pro tu zkušenost. Zajímalo mě sledovat ho zejména v souvislosti tím, že mnoho lidí s Čínou obchoduje, Čína má dost silnou propagandu a div už se o ní neříká, že to není režim komunistický, ale málem liberálně kapitalistický, kdy s těmi tak zvaně lidskými právy to není tak špatné, jak se to zdá. Ale když jsem se dostal do kontaktu s lidmi z Číny, tak jsem na jedné straně viděl, že tam funguje propaganda – mimochodem my jsme měli povolení právě z ministerstva propagandy, abychom mohli na některých místech natáčet - , a ta propaganda působí pochopitelně na společnost tak, že se děje to, o čem v Praze mluvil Aj Wej-wej, tedy že je tam velmi silná autocenzura, což znamená, že někteří lidé se ani s nejbližšími o některých věcech prostě nebaví. Některá témata jsou tabu. Pokud žijete v tomhle režimu, máte šanci vydělat ohromné peníze a žít si na vysoké úrovni, ale jsou lidé, pro které to je nepřijatelné, jako pro paní Cchering Özer, která radši žije pod represí a v domácím vězení, ale píše knížky, které vydávají například v Čechách nebo na Tchajwanu. Možnost se svobodně vyjádřit je pro ni nadřazená jakékoliv cenzuře a přitakávání té Potěmkinově vesnici, která je v Číně vidět na každém kroku.

Lidovky.cz: Je to tedy zásadní rozdíl, když porovnáte, co je z Číny vidět od nás, a jak to vypadá přímo tam?
Čína je prezentovaná jako země neomezených možností, ráj podnikání, země, která se za dvacet let tak změnila, že se jistě za dalších dvacet let změní k nepoznání a tedy k lepšímu... Ale já a celý náš štáb - zvukař Michal Gábor a kameraman Michal Halousek – jsme měli velmi skličující pocit, protože jsme byli neustále obklíčeni desítkami uniformovaných policistů a nespočetným množstvím tajných policistů. Tamní společnost, jak jsem ji zažil během výletu s komunistickou stranou, byla profízlovaná a pohledem z Čech velmi nesvobodná.

Lidovky.cz: A co Krtek, který je v názvu filmu? Jakou roli tam hraje?
Zjistili jsme, že Krtek jedno z malá témat, co existují v čínském povědomí o České republice. Pak lidi znají, ještě z války, ČZ kulomety, které na dálněvýchodní frontě hrály významnou roli. Mimochodem když dělala čínská televize ten slavný rozhovor se Zemanem, ve kterém řekl, že jsme se konečně vymanili z područí Evropské unie a Ameriky a děláme zahraniční politiku založenou na našich národních zájmech, tak ten rozhovor začíná tím, že redaktorka má v ruce Krtečka a Zeman se rozplývá, že si pamatuje jeho čínské jméno „Jen šu“. A redaktorka mu říká – To je to jediné, co jsem o Československu věděla, a nebýt vás, tak by se to nezměnilo, ale vy jste přijel na návštěvu do Číny a pozval jste našeho předsedu – oni říkají prezidentovi předseda – do Prahy a díky tomu se v Praze točí hrané filmy, které jsou teď v Číně hitem a my o Česku víme stále víc a víc... Takže je to významně i díky Krtkovi, který se na základě dědictví stal čínským Krtek, úplně se změnil a stal se z něj čínský krtek.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...