Navíc se člověk těžko brání analogiím. Analogie jsou vždycky nepřesné, platí odtud až potud. To neznamená, že by musely být ve všem všudy od věci.
Ve Fischerově vládě si ODS s ČSSD rozdělila citlivé resorty podobně jako komunisté s "pravicí" v Gottwaldově vládě. Vnitro, supercitlivé zejména pro přípravu a provedení voleb (a odklad voleb jeho váhu ještě zvýšil) připadlo ČSSD, spravedlnost ODS.
Události Bohumila Doležala
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Ministr Pecina si v personálních otázkách počíná velmi čiperně, teď se poněkud přiblížil Noskovým aktivitám v únoru 1948. Podle Paroubka provedl "nutné reorganizační kroky, které jsou plně v jeho kompetenci" (ovšem, on Zajíčka přímo nevykopl, jenom ho vyštval). Nekomunistické ministry v únoru roku 1948 taky nikdo nenutil k demisi.
Obsazení náměstkovských míst v nynější vládě je choulostivá politická záležitost. Paroubek namítá, že jeho straně taky nevyhovovalo obsazení ministerstva zdravotnictví, a skousli to. Jistě, ale váha ministerstva zdravotnictví se s vahou ministerstva vnitra nedá srovnávat, a nešlo o změnu statu quo během existence vlády, ale o startovní pozici (je zajímavé, že tam, kde by Paroubek mohl právem něco namítat, totiž v resortu spravedlnosti, to neudělal – odvolaný náměstek byl zelený; ministerský zásah byl v této věci ovšem problematický a dá se říci, že ODS si nynější problém trochu vykoledovala).
Velmi pozoruhodné je, jak se ke konfliktu vyjádřil místopředseda bezpečnostního výboru PS Maršíček (KSČM): ODS chce prý vyvolat určitý konflikt vedoucí k pádu vlády a další destabilizaci už tak dost nejisté politické situace. Tedy přesně totéž co zrádná reakce v únoru 1948.
Jistě, mezinárodní situace se dnes velmi podstatně liší od té v únoru 1948. Vnitřní rozvrat české společnosti bohužel jen dost málo. Analogie by mne nenapadla, kdybych dnes a denně nemusel od pana Paroubka poslouchat nenávistné litanie proti médiím (naposled ve včerejším Právu: neslýchaný útok médií na sociální demokracii, načasovaná hysterie, urážky nejhrubšího kalibru, goebbelsovské opakování lží) a opakované řeči o tom, co všechno zruší, až se dostane k moci (viz tentýž článek). Nezruší náhodou taky ústavu?
Jistě, analogie kulhá, premiér Fischer samozřejmě není Gottwald. Ale ono by úplně stačilo, kdyby se zachoval jako prezident Beneš.