Havel to vyřešil tím, že se jim postavil do čela, takže se všechno změnilo v prachobyčejnou havlovskou lobby a po velkolepém rozběhu zakrátko skončilo v písku. A taky nikoli náhodou to připomíná "Dřevíčskou výzvu", jen to má nejspíš skrovnější background. Jde o aktivity. Účastníkům aktivit se říká aktivisté, jejich činnosti aktivismus. Na první poslech cosi hrozivého.
Události Bohumila Doležala
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Jeden z aktivistů např. prohlašuje: "Vycházíme bohužel z teze, že ne všichni politici jsou slušní, takže je potřeba na ně vytvořit tlak" (dotyčný chtěl zřejmě říci: "vycházíme z teze, že bohužel ne všichni politici…). Výrok má širší platnost. Stejným právem lze vycházet z teze, že "bohužel ne všichni aktivisté jsou slušní", a zcela obecně, že "ne všichni lidé jsou slušní". Je tedy třeba vyvíjet tlak na lidi všeobecně. Troufnou si aktivisté na tak velké sousto? A kde k tomu vezmou puvoár, když ne všichni jsou slušní?
"Prokažte, že jste slušní a kompetentní", žádají dále aktivisté. Politik je a priori vystaven podezření, že je nekompetentní a neslušný, a musí dokázat svou nevinu. Aktivista, který to na politikovi vyžaduje, to dokazovat zjevně nemusí. Může si tedy dovolit být nekompetentní a neslušný?
Dále: "Občané mají mít možnost kontrolovat politiky neustále, nejen v den voleb." Aktivisté zjevně kontrolu v den voleb poněkud přeceňují. Pozoruhodné je, že v tomto pojetí se společnost dělí na politiky (hráči na ploše), občany (publikum v hledišti) a aktivisty (poloobnažené děvy s mávátky, které občany dirigují, kdy a jak hodně mají řvát).
Politikům je předkládán etický kodex. Neměl by být předložen i aktivistům a občanům? A co s těmi, koho (jako mne) ani nenapadne podobnou blbinu podepsat? Půjdeme ke zdi? To je jakobínská stránka aktivismu.
Předpokládám, že autoři to myslí dobře a že na rozdíl od Děkujeme odejděte a Dřevíčské výzvy za nikoho nelobují. Usilovat o to, aby česká politika byla lepší, je ušlechtilé. Existují k tomu standardní nástroje, kterým zakladatelé moderní české politiky, Havlíček a Masaryk, říkali "politická práce drobná". Můžete se angažovat ve stávajících stranách. Můžete se pokusit založit nové, když vám současné nevyhovují. Můžete jako nezávislí novináři v médiích s osobním nasazením politické strany kritizovat. Můžete dělat šikovné věci jako je "volební kalkulačka", která lidem zpřehledňuje politickou scénu. Jediné co nemůžete, je, v politice zároveň být i nebýt. Říká se tomu vznešeně "občanská společnost", ale v tomto pojetí je to jen typické české remcání, pokus povýšit hospodský přístup k politice na vznešený princip.
