Dospělost si tě najde. James White: intenzivní drama jednoho spratka

Mezi filmy o rakovině patří celovečerní debut Joshe Monda k těm, které se snaží nezůstat u prvoplánového citového vydírání nebo laciného optimismu za každou cenu. Tíživou situaci nahlíží jako drsnou školu života pro mladého muže, který by jinak nejspíš zůstal nadosmrti rozmazleným spratkem.

James (Christopher Abbott) je inteligentní a pod neurvalou slupkou i citlivý, ale zároveň pohodlný a povalečský budižkničemu. Současný New York je pro něj prostředím, kde může pomalu promrhávat svůj život pod záminkou, že se stará o matku Gail (Cynthia Nixonová), která už několik let bojuje s rakovinou. Poslední léčba byla nicméně relativně úspěšná a Gail se už dlouho obejde bez pomoci. Přesto její snahy vykopnout Jamese z hnízda nikam nevedou. Jako by si mladý pecivál říkal o zásah osudu...

Diváci stráví s Jamesem sychravý půlrok od listopadu do března, během nějž se radikálně promění jeho životní situace i jeho postoj ke světu a k sobě samému. Na začátku je úmrtí otce, který s ním a s Gail nežil a založil si novou rodinu. Na konci je smrt milované matky, událost, která Jamese definitivně zbaví iluze, že dětství ještě neskončilo. Tím, co jej radikálně změní, jsou ale především bolestné týdny předtím, kdy se musí naučit žít s jistotou matčina brzkého konce a převzít za ni zodpovědnost ve velmi nezáviděníhodných situacích. Jestliže jedním z největších strašáků současného západního světa je rakovina, tím neméně hrozivým je demence: Gailina nemoc v těch nejhorších okamžicích propojuje obojí. K smrti vyděšený a na osud rozezlený James si tehdy sáhne až na dno, od kterého se teprve odráží k vlastnímu dospělému životu. Láska, obětavost a rodící se životní moudrost vítězí nad slabošstvím a pohodlností. Gailino umírání je tak vlastně posledním důležitým darem, který matka svému synovi dává.

Utrpení ve světě bez utrpení

Působivost snímku Joshe Monda tkví mimo jiné ve smutné, ale pro dílo cenné skutečnosti, že je totiž inspirován tvůrcovými vlastními zážitky. „James White není přesným zachycením mého příběhu – to by v jednom filmu nebylo možné – ale rozhodně vychází z mojí potřeby vyrovnat se s tím, čím jsem prošel a dosud procházím,“ říká Mond o své motivaci. Autenticita a prožitost jednotlivých situací se spojuje v jímavý a zároveň civilně věcný obraz postupné ztráty milované bytosti.

Christopher Abbott.

Režisér filmu Josh Mond při natáčení

Christopher Abbott v hlavní roli je uvěřitelným představitelem mladého vagabunda, v jehož očích se působivě zračí dětský strach, vztek a vzdor, stejně jako později něha a vědomí odpovědnosti. Cynthia Nixonová coby Gail se v průběhu filmu patřičně ztrácí před očima a svým „vílím“ projevem nepřímo vypráví mnoho o tom, co Jamese v dětství a mládí formovalo. Citlivá kresba charakterů je z velké části zásluhou kameramana Mátyáse Erdélyho, který dal výraznou vizuální podobu oscarovému filmu Lászla Nemese Saulův syn. I v případě Jamese Whitea dokáže v detailních záběrech navodit intenzivní pocit intimní blízkosti, naladění na vlnu hlavního hrdiny.

James White je docela trefnou generační výpovědí čerstvě dospělých obyvatel západního světa, zhýčkaných jeho vymoženostmi a o to zaskočenějších střetem s krutou realitou. Nakonec, kdyby všichni dokázali to, co James, nebylo by to se světem ještě tak zlé.