A tak se jen usmívám a ztišuji mobil s urgentními požadavky mého štábu. Téhož štábu, který na mě pátek co pátek apeluje, ať si trochu odpočinu. Nestěžuju si. Sám jsem si to vybral.
Konečně sobota. Poslední volná sobota než naplno vypukne kontaktní kampaň. Vyrážíme proto na otočku na chatu a mně to už na benzince nedá, abych nenahlédl do e-mailové schránky zřízené pro občany, kteří se mě chtějí na cokoliv zeptat nebo mi za něco vyčinit. U jedné zprávy stojí Důležité a svítí červený vykřičník. „Ztratil jsem placku!!!“ píše pán z Přerova a dotazuje se, kde teď o víkendu sežene novou. Rychle roluji seznamem petičních míst na internetu a odpovídám, ať zkusí jisté přerovské knihkupectví, kde zřídili petiční místo pro sběr podpisů. Když dorazíme na chatu, nedá mi to znovu a kontroluji emailovou schránku. Odpověď pána z Přerova: „Nestihl jsem to, měli tam jen do dvanácti. Co teď???“
Hledám na internetu otevírací dobu dotyčného knihkupectví. Sobota do dvanácti, neděle zavřeno. Sděluji pánovi, že bohužel bude muset vydržet do pondělí, pak mu třeba mohu i nějakou tu placku poslat poštou. „To je pozdě,“ odpovídá pán s tolika vykřičníky, že chvíli zvažuji nastartovat auto a místo sekání trávy pánovi placku osobně doručit. „Stalo se něco? Tváříš se vážně,“ strachuje se manželka. Když ji zasvětím do problému, zajímá ji, proč to s tou plackou vlastně tolik spěchá, načež se nám od pána dostane odzbrojující odpovědi: „Zítra jdeme na grilovačku a všichni budou mít placku.“
Konečně jsem posekal tu trávu. Následující víkend strávím v rodném Moravskoslezském kraji, v „regionu razovitem“. Bývala to bašta voličů Miloše Zemana a debaty určitě nebudou snadné, ale stejně se tam těším. Jak bych také mohl odpočívat, když moji podporovatelé o víkendu shánějí placku s Drahošem.
Autor je kandidát na prezidenta ČR a bývalý ředitel Akademie věd ČR.