Žádné rozlehlé budovy, paláce, chrámy a kostely. Kniha se zabývá menšími objekty nebo někdy spíš detaily staveb, které zůstávají často na první pohled ukryty. K nim patří třeba Rothmayerovo točité schodiště propojující různé úrovně Tereziánského křídla Starého královského paláce na Pražském hradě, elegantní železobetonový skokanský můstek plaveckého bazénu v pražském Podolí od Richarda Ferdinanda Podzemného, ale i kiosek dnes už zrušené benzinové pumpy v Rumburku od neznámého autora.
Jsou tu i kuriozity, jako hrob countryového zpěváka Michala Tučného na hřbitově v Hošticích s ohromným kamenným kloboukem od sochaře Michala Gabriela nebo „ujetý“ přístřešek autobusové zastávky v Liberci, který pojednal David Černý jako jídelní stůl s hostinou; vedle jídla a pití nechybí ani moucha, vše vyvedeno v bronzu.
V jedné řadě s těmito prvky jsou tu ovšem i závažná díla, někdy vlastně jen jejich fragmenty, jako je jediný zachovalý pilíř gotické katedrály cisterciáckého kláštera v Klášterní Skalici nebo torzo barokního zámku na cestě z Rudoltic do Lanškrouna.
Utajené a zapomenuté
Řadu představených objektů je nutno v přírodě doslova hledat, někdy jsou ukryty v lese, jindy stojí osaměle kdesi v polích. Je to tak i výzva čtenářům, aby se na daná místa sami vypravili. Mne vždy hledání různých staveb strašně bavilo. Znal jsem je zpravidla z obrázků a měl jakousi představu o místě, kde se nacházejí. Skutečnost byla většinou zcela jiná, nemluvě o tom, že jsem často nakonec nalezl něco odlišného, než jsem viděl na staré fotografii: zdevastovaný objekt nebo zničenou sochu. Teď po letech mne ale nad knihou potěšilo, že mnohé tyto prvky byly přece jen mezitím opraveny, jako třeba dynamicky pojednaná hydroelektrárna v Háji u Mohelnice od dvou Kotěrových žáků Bohuslava Fuchse a Josefa Štěpánka. Nebo interiér bytu manželů Vogelových v Plzni od Adolfa Loose, v němž bývala za minulého režimu vojenská správa a prostor byl zdevastovaný do témíry, že ho ani nešlo vyfotografovat.
Jiné ovšem dál chátrají. Jako třeba jedna skutečná kuriozita - vzorkovna okenních vitráží v Okrouhlé u České Lípy. Připomíná gotickou kapli, ale neznámý architekt ji postavil v roce 1893 vedle sklárny, kde se vyráběla chrámová okna. Dnes je objekt poničený, ale třeba se teď podaří najít někoho, kdo se ho ujme a opraví jej.
Kniha vzniklá z putování
Na knize je sympatické, že stavby nijak chronologicky nebo stylově nenavazují. Vedle sebe jsou tak řazena hesla o snowboardové chatě Ivana Kroupy, renesanční radniční věži v Hostinném, Kotěrově modernistickém kiosku v Hradci Králové, barokní kapli v broumovských stěnách od Dientzenhofera, Gočárově obchodním domě v Jaroměři...
Je to pestrá stylová směs, ale vůbec to nevadí. Texty jsou psány čtivě, ale obsahují i všechny podstatné odborné údaje o dané stavbě nebo stavbičce (snad jen jediná poznámka: na rozdíl od autorů bych nepřipisoval Plečnikovi drobnou vodárnu v lánském polesí).
David Vávra si ovšem nemohl odpustit i pár veršíků ke každé z nich. Sám jistě těžil ze svých výprav po českých, moravských a slezských městechaměstečkách, když s Radovanem Lipusem točili populární seriál Šumná města. Jiří T. Kotalík zase procestoval zemi křížem krážem, když hledal skryté poklady zejména své oblíbené barokní éry. Fotograf Pavel Frič rovněž putoval našimi kraji, neboť dokumentoval různé stavby pro řadu knížek o architektuře, na nichž se podílel. Jeho fotografie jsou záměrně střídmé - vyhýbá se dnes bohužel obvyklým přebarveným obrázkům, které působí sice na první pohled efektně, ale neodpovídají skutečnosti.
Téma drobné architektury je natolik nosné, že se k němu autoři nejspíš brzy vrátí - v seznamu měli totiž původně přes tisíc položek... Kniha Drobné perly české architektury má 312 stran, obsahuje celkem 144 hesel, editorsky ji připravila Yvonna Fričová, grafická úprava je dílem Lubomíra Šedivého. Doprovází ji i komorní výstava, kterou můžete navštívit až do konce března v expozici historie architektury a stavitelství Národního technického muzea v Praze-Holešovicích.
