LN Nejsem sám, kdo si myslí, že se vám Sabrinu čili vaši zprávu o divokosti let 90. let podařilo velmi vylepšit. Je to ale dost neobvyklé, že spisovatel vydává svou starší knihu přepracovanou. Co vás k tomu vedlo?
V té první Sabrině jsem si dost vymýšlel na úkor zúčastněných, a tak jsem pocítil potřebu zformulovat to znova. Nějak se těm lidem omluvit za to, že jsem si je bral do úst, jak se mi hodilo. Knihu jsem zkrátil, ořezal a taky jsem to chtěl říznout blíž k původní realitě.
LN A kde jste na to vzal čas? A netlačily vás přitom v hlavě knihy dosud nenapsané?
Čas jsem měl, protože jsem se na všechno vykašlal a seděl doma, dokud jsem ty dvě knihy nenapsal – Sabrinu a předtím Pravidla směšného chování. Což zabralo tak tři roky, takže teď jsem se honem vrátil zpátky do médií a vydělávám, abych zaflastroval dluhy, poněvadž jinak než na dluh se v současné době psát nedá. Takže teď mě může v hlavě tlačit další kniha, jak chce, vrátím se k ní, až bude vyděláno do foroty.
LN Možná jste musel čekat, až kniha trochu vychladne.
Ono to patří ke konečné fázi před odevzdávkou, to foukám ze všech sil, aby text vychladl, poněvadž mám beztak sekeru tři neděle po termínu.
LN V Sabrině se mihne například spisovatel Tomáš Zmeškal, kněz Fanda Hochmann, baskytaristka Eva Turnová. Nesvazuje vás tohle psaní o živých lidech? A jak reagují?
Nesvazuje, nejlepší je říkat věci přímo a adresně. Přijde ovšem chvilka, kdy se ta přítomnost prostě vyčerpá, není k ní víc co dodat, a tak je fajn mít připravenou nějakou únikovou cestu. Pokud chce člověk dál psát, což většina lidí, co si psát zvykli, chce. Ti, kdo se dostatečně namíchnou či jim něčím náhodně kápnu do noty, mi svůj soud sdělí, zbytek je rád, že nemusí nic sdělovat, protože mají na srdci dost často onačejší věci.
LN Nenapadlo vás – i s vaším despektem k undergroundu – že vlastně děláte něco podobného jako třeba Bondy? Vytváříte ze života skutečných lidí městské legendy.
Despekt k undergroundu necítím ani náznakem, jen se vyhýbám supervážným debatám na supervážná témata, protože jsem od povahy lehkomyslný. Městské legendy ze sebe dělají ti lidé svým pojetím osudu sami, já to jen zaznamenávám a komentuju.
LN V případě knihy Let čarodějnice mě šokovali mnozí recenzenti. Tak hlubokou míru nepochopení, to se nevidí. Trápí vás sekernické nebo prostě hloupé recenze? Dostal jste Škvoreckého cenu, vycházíte ve světě, ale přesto...
Čarodějnice je první kniha z těch posledních tří, za kterou si chtě nechtě stojím, ať jsou ohlasy jakékoliv. Samozřejmě mě vyleká příkrá recenze, ale co už. Nakonec je to lepší, než když nikomu nestojíte za půl slova.
LN Kdesi jste hovořil s uznáním třeba o spisovateli Ladislavu Fuksovi. Jste sečtělý? Je pro vás důležité znát českou literaturu?
Mám v četbě chaos. Současnou českou moc neznám, občas je to zajímavé, chtěl bych mít čas to přečíst v klidu, jenže koníček pádí, není kdy. A vlivy? U mých kořenů jsou určitě Foglar a Hrabal. Kořeny, ty si člověk nevybere, jsou mu přiděleny dobou.
LN Nyní jste autor přinejmenším evropský, vycházíte anglicky, německy, norsky, asi v sedmi jazycích. Spolupracujete s překladateli? Kundera je trápí, Hrabal se vůbec nestaral. Co vy?
Teď se to utrhlo a knihy se překládají, ale kdoví, jak se to bude vyvíjet v tuhnoucí atmosféře krize. Snažím se vyhovět překladatelským nárokům, takže odpovídám na otázky, pokud jsou. Jeden překladatel totiž klade otázky, pak otázky k otázkám, větví se to do podotázek, z nichž každá má číslo, pořadové písmenko a odkaz. A jiný zas napíše mail: Včera jsem dokončil překlad vaší knihy, těším se na další.
 |
LN A co cesty na čtení v dálavách? Trpíte nebo vás to baví?
Nejezdím rád na čtení, ale napřed to v nadšení, že je to teprve za půl roku, spánembohem slíbím, pak je mi blbé to odvolat, a tak jedu. A vždycky je to nějakým způsobem nečekané, nové, osvěžující. Třeba v Berlíně mám cca dvacet zhruba pětašedesátiletých fanynek. Ohromně prima baby, jedna jezdí do Nepálu lézt po kopcích, druhá křižuje Jižní Ameriku, třetí je přísná na chlapy a nic jim neodpustí, dokud nepřiznají, že baby jsou lepší. Tyhle opravdu jsou, s chlapem se tak nepobavíte, pořád si hlídá tvář.
LN Aha. A kde nejraději píšete? Na stipendiích v cizině anebo máte nějaké stabilní místo?
Doma v kuchyni, kuchyň je naprosto stabilní místo.
