Dunivá válka divadel s pražskou radnicí

Tak jako u mnoha jiných horkých témat, také v otázce grantů na podporu kulturního povznesení populace, je jistě možno najít řešení někde mezi dvěma názorovými extrémy v probíhající dunivé válce divadla kontra pražská radnice. Když vyjdeme ze základního axiomu, že kultivovaná, osvícená a přemýšlející populace je základní podmínkou dobře fungující demokracie, je jistě v zájmu radnice, státu a vlastně nás všech, kultivovat se jak to jen jde. Má však smysl poskytovat univerzální granty několika či několika desítkám divadel? Proč nenechat ty kultivované a „majetné“ platit plné vstupné do divadel, když jiní, stejně „majetní“, platí za vstupenku na fotbal třeba 700Kč ? Proč namísto sociální podpory divadla nepodpořit cíleně skutečně nemajetného individuálního diváka poukázkou na „umění“? Které z divadel si zaslouží podporovaného diváka, ať rozhodnou grantové komise tak, jako dnes rozhodují o současných podporách na „kulturu“. A ti nejdůležitější, školní mládež? Co školák či student nedostane v rodinném prostředí, to mu musí doplňovat či nahrazovat státem podporovaný školní program, například ve formě pravidelných hromadných návštěv divadel, výstav, koncertů. I já vděčím zejména škole, že dnes miluji divadlo, vážnou hudbu a částečně i literaturu (literatura, za mých školních let, byla totiž učena vyjímečně hloupě, nicméně pomohlo, že mne učitelé češtiny naučili číst a psát).