Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Duškova částečná dohoda s filmem

Kultura

  6:00
Už téměř deset let se hrají a přes sto padesát tisíc návštěvníků vidělo, především v pražském Klubu Lávka, Čtyři dohody – divadelní představení na motivy stejnojmenného duchovního bestselleru Mexičana Dona Miguela Ruize (* 1952). „Vylepšený“ záznam tohoto představení vyšel začátkem prosince na DVD a na Silvestra vstoupil také do kin.

Jaroslav Dušek v představení Čtyři dohody foto: Artsmarketing

V bonusu na DVD si tvůrci představení – Jaroslav Dušek, Pjér La Šé’z, Alan Vitouš a Viktor Zborník – vyprávějí, jak původně Čtyři dohody zamýšleli hrát rok či dva coby představení pro padesát osmdesát podivínů, kteří by skousli ten kousek inspirovaný knihou Dona Miguela Ruize (česky vyšla v roce 1997). Vyvinul se z toho překvapivý fenomén. Stačí se podívat na program Klubu Lávka na leden 2014: Čtyři dohody se tam hrají pětkrát, k tomu ještě Duškovo představení Pátá dohoda, to je na programu třikrát – vše již vyprodáno.

Hrající osvětář

Ačkoliv divadelní aktivity Jaroslava Duška sleduji od samého jejich počátku – jeho improvizační Divadlo Vizita bylo zejména v osmdesátých letech zázrakem v kontextu českého divadelnictví –, Čtyři dohody jsem nikdy neviděl. Snad i úmyslně, těžko tu vysvětlím proč. K nynějšímu DVD jsem tudíž přistoupil coby tabula rasa, nezatížen srovnáváním s tou či onou jevištní podobou Čtyř dohod, která se – jak Dušek píše na obalu DVD – "neustále od své dávné premiéry divoce vyvíjí". Zůstává pro mě "jen" záznam jako takový.

Představení Čtyři dohody vychází na DVD.

Respektive nejedná se o čistý záznam: režiséři disku Olga Špátová a Miroslav Janek propojili materiál, který v Klubu Lávka natočili při představeních 14. a 15. května 2006, s černobílými filmovými záběry, vybranými z archivu Jana Šikla, Jana Špáty a Miroslava Janka. Tyto archivní, nejednou amatérské záběry z "malých dějin" ukazují všednodenní život v různých bezejmenných rodinách, ve školách, na ulicích, zhusta asi v čase první republiky. Má to dvojí smysl: jednak se tím narušuje obrazově velmi průměrný materiál z představení (ještě se k tomu dostaneme), jednak se tím volně ilustruje, o čem Jaroslav Dušek v představení hovoří a hraje (Pjér La Šé’za Alan Vitouš tvoří hudební doprovod, Viktor Zborník obsluhuje světla). K barevnému záznamu verbální činné sopky, jíž Dušek je, působí němé černobílé záběry jako formální kontrapunkt, který obsah celku obohacuje o další dimenzi, podtrhuje nadčasovost principů, o nichž Čtyři dohody pojednávají. Ty principy se týkají cesty životem, toho, co je nám autoritativní, formalistickou či na spočitatelný výkon zaměřenou výchovou vnucováno a jak si "to" pak s sebou neseme, potýkáme se s tím, zápasíme s tím v soukromí i v zaměstnání. Sami pak "to" uplatňujeme na svých dětech. Případně se snažíme svých zátěží zbavit a ten řetězec přetnout – to v (nej)lepším případě. Inspirací k vymanění svazující příčinnosti může být cesta uzavření čtyř dohod se sebou samým: 1. Nehřešme slovem, 2. Neberme si nic osobně, 3. Nevytvářejme si žádné domněnky, 4. Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme.

Jaroslav Dušek v představení Čtyři dohody.

Každou tuto zásadu Dušek vysvětluje a ilustruje. Lépe ilustruje hereckými etudami a vzpomínkami, než vysvětluje – ve vysvětlování inklinuje k pedagogické doslovnosti; představení se v těch okamžicích překlápí do přednášky. Dušek vždy inklinoval ke guruovství, jeho prvním "otcem" byl divadelník a spisovatel Ivan Vyskočil. Nyní je sám Dušek pro mnohé guruem a v některých detailních záběrech Čtyř dohod lze zahlédnout, jak si tuto pozici užívá. V takových okamžicích se však odporoučejí jeho největší tvůrčí přednosti: blesková asociativnost, otevřenost a vtipnost jeho myšlení i tělesného projevu.

Neberte (si) to osobně

Na rovinu řečeno: nebýt archivních černobílých záběrů, které střídají sekvence z představení (přičemž promluvy z pódia běží ve zvuku dál), byl by záznam z Klubu Lávka v délce dvou hodin pro vydání na DVD, neřkuli distribuci do kin, neúnosný. Rozestavení kamer neumožnilo vtáhnout publikum do záběrů, Dušek tedy celou dobu hovoří k "někomu" – Čtyři dohody jsou postaveny na komunikaci, avšak jedna strana té komunikace není v záznamu vůbec vidět! Je evidentní, že lidé za kamerami (Miroslav Janek, Olga Špátová, Jakub Sommer a Richard Němec) chtěli rušit co nejméně, jenže záznam za to zaplatil statičností a monotónností záběrů, do nichž se pak musí o to víc stříhat.

Don Miguel Ruiz: Čtyři dohody

Hrají: Jaroslav Dušek, Alan Vitouš, Pjér La Šé’z, Viktor Zborník
Režie a dramatizace: Jaroslav Dušek
Režie záznamu: Olga Špátová a Miroslav Janek
Premiéra v kinech 31. 12. 2013

Nadto osvětlení plně respektovalo náladu představení, ovšem nebralo v potaz potřeby kamer. U mnohých záběrů, na nichž je Dušek skloněn k publiku, mu není vidět do očí, má je utopeny ve stínu, což divákův zrak v hledišti pochopitelně nevnímá, ale kamera má jiné světelné dispozice. Nástřih černobílých archivů po zhruba hodině poněkud ztrácí svoje kouzlo vinou četnosti nasazení, paralelnost začíná nabývat na mechaničnosti. Divadelní tvorba Jaroslava Duška a jeho přátel se principiálně vzpírá konzervaci, její podstata leží v bystrém naslouchání atmosféře v sále, ve vnímání a ovládání energie konkrétních konstelací. Najít pro tohle adekvátní záznam, který přitom vždy zůstane pouhým záznamem, je úkol, jenž tu nedotčen zůstává coby výzva. Čtyři dohody na DVD se adekvátnímu řešení přiblížily sotva na dohled.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...