Na poslance Johna Stonehouse upozornil v červenci 1969 americkou tajnou službu po svém útěku na Západ československý špion Josef Frolík, který si ale nebyl stoprocentně jist. Když po informaci od Američanů britská kontrarozvědka Stonehouse konfrontovala, jeho přesvědčivé vystupování při výslechu ji vedlo k závěru, že podezření je chybné. Nebyla to však pravda a deset let poté jiný agent StB, který uprchl na Západ, poskytl přesvědčivé informace, že Stonehouse byl opravdu českým agentem, uvádí kniha napsaná na základě archivů MI5.
Požadoval bezplatnou dovolenou v Československu
Stonehouse byl v labouristické vládě Harolda Wilsona například náměstkem ministra letectví či ministra pošt a telekomunikací. Kdyby tyto informace byly k dispozici v roce 1969, Harold Wilson by čelil většímu skandálu, než byla aféra Profumo, uvedl Andrew. Ministr obrany John Profumo musel odstoupit v roce 1963 kvůli milence, která se stýkala i se sovětským špionem. Skandál otřásl tehdejší konzervativní vládou Harolda Macmillana.
Případ poslance Willa Owena, o kterém informoval také Frolík, byl jednoznačnější. Poslanec, kterého československé tajné služby získaly již v roce 1954, byl veden především hmotným ziskem. Podle Frolíka ho zajímalo jen 500 liber měsíčně a požadoval - přes zjevné riziko - pravidelné bezplatné dovolené v Československu.
Bláhový stařec?
Owen byl nakonec vyslýchán v lednu 1970 a přiznal se, že dostával zaplaceno od Čechoslováků za informace. Dělal to prý pod tlakem a tvrdil, že nepředal nic důležitého. Když byl pak konfrontován s výpisy z bankovního konta, rezignoval na poslanecké křeslo. Při následujícím soudu byl ale osvobozen, protože soud uznal argument obhajoby, že Owen je bláhový stařec, který nic vážného nevyzradil, uvedl Andrew. Podle Frolíka ale předal důležité informace o britské armádě na kontinentě.
Až do sovětské invaze v srpnu 1968 byla rezidentura StB v Londýně často úspěšnější při kontaktech s britskými politiky a odboráři, kteří byli méně podezřívaví vůči Čechoslovákům než vůči Rusům, píše Andrew. Pro Sověty byla velkou ranou v roce 1971 operace FOOT, během níž byly vypovězeny desítky sovětských špionů. Další komunistické země na naléhání Moskvy pak zintenzivnily zpravodajskou činnost v Británii.
Šifry ukryté v mýdlu
Posledním velkým špionážním případem 80. let v Británii byl Nizozemec Erwin Van Haarlem, kterého britští agenti zatkli 2. dubna 1988 v jeho bytě v severním Londýně. Van Haarlem měl ve chvíli zatčení na uších sluchátka a přijímal v kuchyni kódované instrukce z Prahy. V šoku přiznal, že je Čech a požádal Brity, aby informovali české velvyslanectví. Stejně tak ukázal mýdlo, v němž byly ukryty komunikační šifry.
Van Haarlem byl totiž československý špion Václav Jelínek, který vystupoval pod převzatou identitou skutečného Erwina van Haarlema. Měl především pronikat mezi britské stoupence sovětských Židů, kterým Moskva zakazovala emigraci do Izraele. Pozdější šéfka MI5 Stella Rimingtonová při procesu s Van Haarlemem uvedla, že byl ale především "spícím" špionem, který by poskytoval informace v případě války, kdy by velvyslanectví nemohlo normálně fungovat.
I když byl souzen pod přijatým holandským jménem, MI5 znala jeho totožnost jako Václava Jelínka, tvrdí britské archivy. Byl odsouzen k deseti letům vězení a při výslechu ve vězení prý "projevoval příznaky stihomamu". Po pádu železné opony Jelínek, který do té doby odmítal s Bity spolupracovat, začal pak na pokyn postkomunistické československé rozvědky mluvit. Jelínek byl v roce 1993 propuštěn a vrátil se do ČR. Podle knihy, která o něm vyšla v ČR v roce 2005, pracoval ve druhé polovině devadesátých let jako tlumočník v Investiční a Poštovní bance.
Christopher Andrew je renomovaný britský historik a je autorem například knihy Mitrochinův archiv o sovětských tajných službách. MI5 mu dala podle jeho slov "prakticky neomezený" přístup do svých archívů. Knihu provází řada unikátních fotografií, včetně snímku Jelínkovy kuchyně ihned po zatčení či jeho fotografii pořízenou skrytým fotoaparátem.
