Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Dva póly české pop-music

Kultura

  9:29
Vyprodaný prestižní operní dům a osm set tisíc korun na dobrý účel přineslo pondělní společné vystoupení Hany Hegerové a Dana Bárty ve Státní opeře Praha. Koncert, který byl věnován obecně prospěšné společnosti Radost, připomněl rovněž zítřejší šansoniérčiny čtyřiasedmdesáté narozeniny.

Hana Hegerová neopomněla nic ze svých dřívějších velkých produkcí, například v Národním divadle: Roztomile roztržitá „zralá dáma“, jak se označuje, přizná vždy hned zkraje každý svůj handicap: nevidí, neslyší, nedostává se jí dechu, špatně se jí kvůli bolavým kolenům chodí - a přece stále zpívá. Má na scéně rozestavěné židličky, bílé značky možná pomáhají v orientaci, kapela sólistů Petra Maláska zná dokonale všechny texty jejích písní a muzikanti napoví, která je právě na řadě.

Bez Čerešní to nejde Drobná dáma v černém vyzařuje navzdory všem obtížím energii a její pobyt na jevišti naznačuje, čím v době své plné síly uchvacovala publikum. Cítí se stále i herečkou, což sama připomíná („mám ráda všechna ta světýlka“) a dokazuje snahou koncipovat každé číslo jako aranžovanou scénu.

Kdo Hegerovou zná léta, ví, jak která píseň bude vypadat, protože zpěvačka je ve svém projevu podivuhodně konzervativní. I promluvy mezi písněmi jsou si podobné - publiku to však nevadí, možná, že právě jistota, kterou jim každý koncert skýtá, je na Hanu Hegerovou láká.

Koncert Hany Hegerové má několik jasných „taháků“ - například vždy skvěle zazpívanou Černou Jessii, chytlavě zadumanou Mapu lásky, kupodivu stále ještě očekávanou (byť muzikanty tu více, tu méně „shazovanou“) Levandulovou či Čerešně, bez nichž se žádné její vystoupení neobejde (tentokrát coby přídavek).

Zpěvačka je dnes víc doma v nižších polohách a překvapivě v dynamičtějších písních (když se do nich opře, slyšíme „starou dobrou Hegerku“). Publikum případné nedostatky nevnímá nebo přehlíží a své zpěvačce dlouhotrvající ovacemi vyjadřuje až dojemnou náklonnost.

Dan Bárta je pravým opakem Hany Hegerové. Nejen mládím, především ale neokázalým projevem, dokonalým zpíváním, soustředěním na hlas - hudební nástroj, jímž nevtíravě posluchači nabízí své hudební litanie. Na divadelních prknech mu to sluší, ale nic pro to nedělá, jen zpívá.

Moc nemluví, jen je. Kdo chce, ten jeho lahodný zpěv a neobyčejnou muzikalitu s nadšením přijme, Bárta jej ale k ničemu nenutí. I Dan Bárta měl s Robert Baltazar triem ve Státní opeře v pondělí večer obrovský aplaus. Hvězdou však byla nesporně Hana Hegerová.

Ta, jako už potolikáté, projevila při výběru partnera na jevišti velmi dobrý vkus. Společné vystoupení neformálně ukázalo dva póly české populární scény. Kvalitu, jež by neměla být zapomínána, a kvalitu, jež zřejmě bude ještě zrát, ač ani jedna není v popředí zájmu současných kormidelníků showbyznysu.

Autor: