18. července 2016 23:45 Lidovky.cz > Zprávy > Pivo a pivovary

Dvořák: V Gambrinusu
nevaříme europivo. Měníme se

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Marketingový manažer značek Gambrinus a Radegast Marek Dvořák | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Marketingový manažer značek Gambrinus a Radegast Marek Dvořák | foto: Martin Polívka, MAFRA
Marek Dvořák je v Plzeňském Prazdroji marketingový manažer značek Gambrinus a Radegast. Stál před rokem za reklamní kampaní, ve které se leckdy kritizované "géčko" převléklo na krátký čas za pivo z fiktivního minipivovaru Patron. Gambrinus se podle Dvořáka mění. Myšleno k lepšímu.

LN: Jak s odstupem hodnotíte celou kampaň?
Jsme spokojení. I když letos nám ještě dobíhala nějaká čísla a výsledky průzkumu, ale vidíme, že téma, které jsme vyvolali, spotřebitele zaujalo. Ale není to jen o reklamě a jejím vnímání. Názor na značku Gambrinus se začal měnit. To se nám podařilo.

LN: Asi jak u koho. Gambrinus má kvůli sporné kvalitě v předchozích letech dodnes hodně odpůrců.
Začali jsme samozřejmě u největších kritiků a vidíme, že u velké části z nich jsme určité změny dosáhli. Začali se s námi bavit, i když neříkám, že se z nich okamžitě stali milovníci gambrinusu. Ale z té skupiny lidí, která gambrinus neochutnala a přesto k němu byla kritická, ubyla polovina. To nás těší a vidíme příznivý vývoj hlavně u ležáků. Ať už se jedná o zavedené ležáky Gambrinus, tak i limitované edice jako byla například polotmavá dvanáctka, nabízená v restauracích a hospodách v rámci programu Volba sládků. Minulý měsíc jsme během dva a půl týdne vyprodali rubínový červený ležák.

LN: Říkáte, že polovina největších kritiků gambrinusu začala o této značce víc přemýšlet. Jak jste to zjistili?
Máme na to zajištěný pravidelný týdenní průzkum. Každý týden se vyhodnocují názory zhruba 1500 spotřebitelů. Pokaždé se jedná o jinou skupinu lidí, nejsou to ti samí. A to průběžně po celý rok. Z toho vidíme, jak se vnímání kvality mění. I ve skupině lidí, kteří to pivo pravidelně pijí. V dotazování jsou otázky, kde, kdy, jak a jak často gambrinus pijí. A na tom vidíme, že se vnímání kvality opravdu mění. Výrazným způsobem u piv jako byl například Gambrinus první chmel.

LN: Jsou výrobci, kteří inovují své výrobky průběžně a často. Nejedná se v případě gambrinusu o opak? O radikální změnu až poté, co pivovar dlouhé roky značku zanedbával a dřívější varianta těchto piv se stala pro mnoho pivařů symbolem nekvalitního piva?
Já myslím, že to je spíš o tom, jak se mění lidský život a preference spotřebitelů. Dřív to bylo hodně o tom, že jdu po práci na pivo a mám čas u něj posedět. Dneska jsou desítky na ústupu, lidé pijí méně a už asi nikdy v Česku nedosáhne průměrná spotřeba 160 litrů na hlavu. Dnešní preference směřují víc k ležákům, k plnějším typům piva. Vždyť pokud se před deseti léty u nás pilo dvakrát více desítek než ležáků, v loňském roce už to bylo fifty fifty.

LN: Ale já se ptám spíš na to, zda současné inovace značky Gambrinus nejsou vynucené tím, že v minulých letech pivovar tuhle značku zanedbával a stala se, alespoň v očích některých konzumentů, symbolem nekvality.
Hlavní důvod našich současných inovací je, že nám lidé říkali, že chtějí plnější pivo.

LN: Takže lidé, kteří kritizovali kvalitu předchozí verze gambrinusu, neměli pravdu?
Myslím, že to určitě nebylo špatné pivo. Rozdíl je nyní v obecnějším trendu a požadavku na plnější chuť piv. Lidé zkrátka obecně preferují plnější piva a nerozlišují tolik, jestli se jedná o desítku, o 10,5 nebo jedenáctku.

To je jedna věc. Druhá je ta, že gambrinus byl tak hodně moc rozšířený, jestli se nepletu, byl v nějakých 14 tisících hospodách, že v nich při čepování kvalita utrpěla. Platí staré pravidlo, že sládek pivo vaří, ale hostinský ho dělá.

LN: Leckdo v souvislosti s gambrinusem používal nebo stále používá označení europivo. Často s hanlivým nádechem něčeho nepříliš kvalitního. Co si vy představujete pod pojmem europivo?
Já si, upřímně řečeno, pod tímhle pojmem nepředstavuji nic. Pro mě je to umělý termín, kterým se někteří lidé snaží popsat něco, co jinak popsat nedokáží. Vím, že definic je hodně. Já si leckde čtu, že jednou je to pivo, vyráběné velkým koncernem, jindy je to pivo uniformní chuti. To ale podle mě na gambrinus neplatí.

LN: Gambrinus je z dřívějších let vnímaný jako značka desítky, respektive výčepního piva, a teď se to začíná měnit. Jaký podíl má aktuálně v rámci značky desítka oproti ležákům?
Podíl je 84 ku 16. Během jednoho roku podíl ležáků vyrostl o čtyři procenta. Pokud někdo chce spojovat gambrinus s výrazem europivo, tak musím upozornit, že se hluboce mýlí. V současné době se jedná o šest rozdílných piv, z toho tři vyrábíme výhradně pro hospody. Kromě toho měl gambrinus ještě pět piv na čepu v limitovaných edicích v rámci programu Volba sládků. Takže, tohle lze těžko označovat za uniformní značku piva.

LN: Budete význam té značky přesouvat dál a víc k ležákům?
O to nám jde. Prioritou je ležák. Především dvanáctka, kterou vaříme na stupňovitost 12,25.

LN: Pomůže pouhé vylepšení sudových značek k tomu, aby se zastavil pokles prodejů v hospodách? U nás čepované kdysi převládalo, ale teď jeho podíl tvoří už jen 40 procent.
Česká pivní kultura je neopakovatelná, leckde ve světě je podíl prodeje v hospodách ještě menší než u nás. Třeba v Polsku se v hospodách prodává 11 procent celkové spotřeby piva. V Německu je také podíl nižší než u nás. Ale říkám si, kdo jiný by měl hospodským pomáhat než právě pivovary. Proto je i náš cíl hospody podporovat.

LN: To říkají všichni. Všechny pivovary řeší tento problém. A všechny mají nějaký program, který má hospodám pomoci.
Ale kolik z nich má produkty, které jsou exkluzivně jen pro gastronomii?

LN: Někdo vaří speciálně pro hospodské, jiný třeba láká lidi do hospod na exkluzivní fotbalové zápasy v televizi. Každý řeší podporu hospodských po svém. Ale s tím souvisí i cena, za kterou se pivo u nás prodává. Je podle vás pivo v Česku levné nebo drahé?
Je dostupné. A to je dobře. Protože jsme národ, pro který pivovarnická kultura znamená hodně. Je pivem odkojený.

LN: Přitom ale v restauracích platíme často za minerálku nebo obyčejnou sycenou vodu stejně nebo i víc než za pivo, jehož výroba zabere mnohem víc práce, času, surovin.
To máte pravdu, jde možná o světový unikát. Ale upřímně řečeno, drahá voda je něco, co spotřebitel akceptuje. Pokud někdo dokáže obyčejnou vodu za tak vysokou cenu prodat, tak mu to těžko můžeme vyčítat. Je to na nás spotřebitelích.

  • 0Diskuse