V centru Káhiry není těžké najít hlasovací místa. Linou se k ní dlouhé fronty rozdělené podle pohlaví. Muži i ženy mají oddělené volební místnosti. Podobně jako v Česku, i v Egyptě se obvykle hlasuje ve školách.
"Není problém, pojďte dál. Fotit můžete," zve mě dále soudce, který podle místních zákonů každé egyptské hlasování dozoruje. Mimochodem, nedostatek soudců (část jich totiž dozor nad hlasováním bojkotuje) přinutil vládu rozložit referendum do dvou termínů. Druhé kolo se odehraje v sobotu 22. prosince. Nejsou tu ani zahraniční pozorovatelé.
PSALI JSME: |
Tlačím se mezi lidmi toužícími hlasovat v káhirském okrsku, který nese jméno nejslavnější sunnitské náboženské univerzity vůbec, totiž al-Azhar. Egypťanky jsou navzdory vžitým představám poměrně rázné i nebojácné, jeden evropský novinář je věru nerozházel. Do hlasovací místnosti vcházejí i s dětmi. Značku na prst, aby nemohly jít volit dvakrát, dostanou i ctihodné matrony, nejen mladí aktivisté.
Snažím se ulovit někoho, kdo hlasuje pro ústavu, většinou se mi totiž nabízejí Egypťané, kteří jsou proti návrhu a obvykle i islamistické vládě. Nakonec nacházím dva muže, kteří říkají, že hlasují pro Mursího. Ve frontě ale stojí všichni pospolu. Sousedé družně diskutují, byť všichni vědí, že v Alexandrii už druhý den tvrdě válčili radikálové z obou táborů v ulicích. V Káhiře byl alespoň v poledne i krátce po něm klid.
Se svým průvodcem Samírem, jinak principiálním odpůrcem prezidenta Mursího, zkoušíme odhadnout, kdo jak hlasoval. "Někdy jsou k poznání," kývá hlavou na odcházejícího mladíka s vlasy i vousy zastřiženými striktně podle "islamistických" pravidel. "Často ale ne. Navíc mi to někteří prostě neřeknou do očí," dodává. Pomalu na něj přichází řada. Pomalu, neboť Egypťany podle všeho ještě volit neomrzelo.
