Na tiskové konferenci v Rudolfinu při té příležitosti promluvil o svých plánech s českým orchestrem.
„Česká filharmonie má v sobě něco specifického, co je podle mého názoru třeba zachovat a rozvíjet,“ tvrdí dirigent. Jde prý o jistý zemitý, jadrný zvuk, ovlivněný lidovou hudbou a jazykem (už si prý obstaral učebnici češtiny). „Je to přirozené muzikantství, jaké jsem obdivoval u Kubelíka, což jsem mu také řekl. V jeho interpretaci nebylo nic vyumělkovaného nebo abstraktního.“
Dirigent, jehož mezinárodní dráhu odstartovala první cena v Cantelliho soutěži, má zkušenosti z mnoha evropských zemí, Japonska i USA. „Navzdory globalizaci se snažím zachovávat rozdíly a styly různých těles,“ řekl Inbal. Zdůraznil, že dramaturgie tří sezon, které jej v Praze čekají, vzniká ve spolupráci s vedením orchestru a repertoár chce rozšířit směrem k moderní hudbě. „Zaměřím se samozřejmě na českou hudbu - řadu autorů jsem již dirigoval, Dvořáka, Smetanu, Suka, Nováka..., ale jsou tu i osobnosti, které pro mě budou překvapením,“ uvedl.
Roky jeho působení budou ovlivněny významnými výročími: sezona 2009/10 patří Bohuslavu Martinů (1890-1959), následující zase dvojitému jubileu Gustava Mahlera (1860-1911). Právě díla Gustava Mahlera, jehož považuje za největšího symfonika vůbec, se Eliahu Inbal chystá s Českou filharmonií natočit - a to poté, co orchestr dokončil mahlerovský komplet se svým minulým šéfem Zdeňkem Mácalem. „Nikdo nemůže říct, kolik nahrávek trh ještě unese a kolik je příliš,“ reagoval na to Inbal.
První příležitost slyšet orchestr pod Inbalovou taktovkou bude mít pražské publikum v dubnu 2009. Pro zahajovací koncert jeho první pražské sezony je anoncován program výhradně z děl českých autorů: zazní Paraboly Bohuslava Martinů, Dvořákův klavírní koncert a Janáčkův Taras Bulba.
Jako šéfdirigenta České filharmonie čeká Eliahua Inbala také řada zahraničních zájezdů. Chce se také účastnit přehrávek hráčů a konkurzů. „Žádné problémy s hráči neočekávám,“ tvrdí optimisticky a naznačuje, že po zkušenosti s odbory v italském divadle La Fenice jej nemůže nic zaskočit. Své angažmá u této benátské scény už neprodlouží, skončí v roce 2009. S jeho pražským působením se bude rok překrývat závazky u japonského Tokijského metropolitního orchestru.
Hledání nebylo snadné
Vedení filharmonie několik let slibovalo, že pro orchestr najde mladšího dirigenta, pokud možno českého původu. Riedlbauch prý hledal kandidáty ve věku od 40 až 70 let, ale bylo to prý příliš složité; uvažoval o rakouském dirigentovi Manfredu Honeckovi nebo Estonci Paavu Järvim. Nejvhodnějším šéfdirigentem by podle Riedlbaucha byl Jiří Bělohlávek, který však působí v prestižní funkci šéfdirigenta londýnského Symfonického orchestru BBC.
„Česká filharmonie má v sobě něco specifického, co je podle mého názoru třeba zachovat a rozvíjet,“ tvrdí dirigent. Jde prý o jistý zemitý, jadrný zvuk, ovlivněný lidovou hudbou a jazykem (už si prý obstaral učebnici češtiny). „Je to přirozené muzikantství, jaké jsem obdivoval u Kubelíka, což jsem mu také řekl. V jeho interpretaci nebylo nic vyumělkovaného nebo abstraktního.“
Dirigent, jehož mezinárodní dráhu odstartovala první cena v Cantelliho soutěži, má zkušenosti z mnoha evropských zemí, Japonska i USA. „Navzdory globalizaci se snažím zachovávat rozdíly a styly různých těles,“ řekl Inbal. Zdůraznil, že dramaturgie tří sezon, které jej v Praze čekají, vzniká ve spolupráci s vedením orchestru a repertoár chce rozšířit směrem k moderní hudbě. „Zaměřím se samozřejmě na českou hudbu - řadu autorů jsem již dirigoval, Dvořáka, Smetanu, Suka, Nováka..., ale jsou tu i osobnosti, které pro mě budou překvapením,“ uvedl.
Roky jeho působení budou ovlivněny významnými výročími: sezona 2009/10 patří Bohuslavu Martinů (1890-1959), následující zase dvojitému jubileu Gustava Mahlera (1860-1911). Právě díla Gustava Mahlera, jehož považuje za největšího symfonika vůbec, se Eliahu Inbal chystá s Českou filharmonií natočit - a to poté, co orchestr dokončil mahlerovský komplet se svým minulým šéfem Zdeňkem Mácalem. „Nikdo nemůže říct, kolik nahrávek trh ještě unese a kolik je příliš,“ reagoval na to Inbal.
První příležitost slyšet orchestr pod Inbalovou taktovkou bude mít pražské publikum v dubnu 2009. Pro zahajovací koncert jeho první pražské sezony je anoncován program výhradně z děl českých autorů: zazní Paraboly Bohuslava Martinů, Dvořákův klavírní koncert a Janáčkův Taras Bulba.
Jako šéfdirigenta České filharmonie čeká Eliahua Inbala také řada zahraničních zájezdů. Chce se také účastnit přehrávek hráčů a konkurzů. „Žádné problémy s hráči neočekávám,“ tvrdí optimisticky a naznačuje, že po zkušenosti s odbory v italském divadle La Fenice jej nemůže nic zaskočit. Své angažmá u této benátské scény už neprodlouží, skončí v roce 2009. S jeho pražským působením se bude rok překrývat závazky u japonského Tokijského metropolitního orchestru.
Hledání nebylo snadné
Vedení filharmonie několik let slibovalo, že pro orchestr najde mladšího dirigenta, pokud možno českého původu. Riedlbauch prý hledal kandidáty ve věku od 40 až 70 let, ale bylo to prý příliš složité; uvažoval o rakouském dirigentovi Manfredu Honeckovi nebo Estonci Paavu Järvim. Nejvhodnějším šéfdirigentem by podle Riedlbaucha byl Jiří Bělohlávek, který však působí v prestižní funkci šéfdirigenta londýnského Symfonického orchestru BBC.
