'Elpíčka' se vrací

Podle agentury Nielsen SoundScan, která počátkem března zveřejnila srovnání úspěšnosti hudebních nosičů na americkém trhu, se podíl černých vinylových kotoučů nečekaně navýšil o 89 %, zatímco cédéčka a iTunes se naopak propadly o 14 %. Samozřejmě srovnámeli celková čísla, je 1,88 milionu prodaných elpíček proti 360 milionům cédéček pořád ještě kapkou v moři, nicméně zvýšená poptávka v takovém objemu odborníky z hudební branže překvapila. 

	Magie černého kotouče
	První gramofonové desky se pro záznam analogového zvuku začaly používat na konci 19. století. Od 80. let minulého století je postupně vytlačily CD a DVD disky se svým digitálním záznamem. Gramodesky se tak dostaly na okraj zájmu a dnes slouží hlavně sběratelům a DJ. Mezi nejznámější značky z jejich prvorepublikového rozmachu patří Ultraphon, Supraphon, His master’s voice, Esta nebo Odeon. Další boom přišel po 2. světové válce, kdy byla jejich výroba v československém podniku Loděnice (podobně jako gramofonů v TESLA Litovel, dnes SEV) na velmi vysoké úrovni. Tuzemské přístroje v 70. a 80. letech navíc nesly punc špičkové kvality. Vinyly z těchto dekád byly vyráběny a vydávány pod domácími značkami Supraphon, Panton a Opus. Česká republika se tak později díky tomu stala jedním z největších výrobců na světě. O tom, že obliba „magických černých kotoučů“ stoupá, svědčí i internetový obchod Amazon.com, který pro ně zavedl samostatné oddělení. A jaká je nejprodávanější deska loňského roku? Abbey Road od Beatles, prodalo se jí 16 500 kusů.

Česka do celého světa
Společnost GZ Digital Média, bývalé Gramofonové závody v Loděnicích u Berouna, lisuje stále víc vinylových desek – loni to bylo přes 5,5 milionu kusů.
 
Desky jsou žádaným exportním artiklem, z Česka putují do celé Evropy i do USA. Loděnice jsou dnes jedním z největších závodů na výrobu desek, za což paradoxně mohou poděkovat liknavosti a byrokracii. Začátkem devadesátých let bylo rozhodnuto zrušit výrobní linky, kde se lisovaly vinyly.  
 
Jak je v tuzemsku zvykem, než k tomu došlo, situace na trhu se změnila a pomalu odstartovala novou vlnu zájmu o staré artikly, které měly následovat osud svých předchůdců fonografů a gramofonů na kliku.

Zmatená dodávka
Zatímco agentury přišly na stoupající prodejnost desek přes statistiky, některým obchodníkům pomohl přehmat jednoho sezonního brigádníka, který vloni v létě omylem pro newyorskou síť Fred Meyer objednal album Accelerate od R. E. M. na LP nosičích. Někteří prodejci sice zmatečnou dodávku vrátili, jiní si ji ponechali a položili do regálů. Jaké bylo jejich překvapení, když desky prakticky za pouhý den z krámů zmizely.

Od té doby se každá deska nejdřív dva měsíce testuje v několika státech USA, teprve pak přichází jako skutečná nabídka. Na podobný systém testování naskočil i jeden z největších prodejních řetězců Best Buy. Elpíčka pravidelně nabízí i internetový gigant Amazon. com. Na rozdíl od kamenných obchodů ale s LP deskami obchoduje rovných 13 let. Jeho obraty se však v současnosti navýšily podobně jako u již zmiňovaných prodejen.
 
A jaká elpíčka se prodávají nejvíc?
Ze starých nahrávek v top desítce vede deska Abbey Road od Beatles, které se vloni prodalo 16 500 exemplářů. Na samé špičce je však současná britská skupina Radiohead s albem In Rainbows, jehož se prodalo 25 800 kopií. Na ostatních místech se rovněž prolínají evergreeny s fungl novými alby, což prozrazuje, že i současná mladá generace přišla na chuť starému dobrému vinylu o hiphoperech či raperech ani nemluvě. Takový Eminem s každým novým albem vydává i edici LP desek. A přidávají se k němu i zcela jiné žánrové skupiny jako Guns N’ Roses, Metallica nebo třeba Motley Crue.



Od Beatles po heavy metal
Díky celkovému nedostatku výrobců se závody v Loděnicích vyšvihly na jedno z předních míst. Lisují pop-music, reedice alb slavných kapel od Beatles až po Doors, průhledné desky s obrázky pro heavymetalové příznivce. Se zvyšujícím se zájmem o vinyly jde ruku v roce produkce gramofonů a další technika: repro soustavy, tunery a jiné doplňky. Firma SEV Litovel u Olomouce (název nese od roku 1999), někdejší Tesla, byla po listopadu 1989 továrnou na odpis, dnes kromě jiného sortimentu vyrábí kolem čtyřiceti tisíc gramofonů (na snímku typ Pro-Ject RPM 9.1) a vyváží je do šedesáti zemí světa a je tak největším výrobcem v Evropě.

Místo desek bych měl garsonku Mezi hudební fanoušky, kteří nedají dopustit na klasické vinyly, patří i Milan Trachta, zpěvák skupin Balaclava a Phoenix 2 a také prodavač v pražském hudebním obchodě Rocksters Shop. Většina lidí poslouchá muziku z CD nebo MP3. Jak jste se ke sbírání vinylů dostal? Hudbu z CD nebo MP3 poslouchám taky, ale kupuju si ji jen na vinylech. Někdy v roce 1995 mě totálně pohltila punková muzika, která se vždycky prodávala hlavně na deskách, je to pro ni zásadní formát. Když jsem si asi v patnácti začal kupovat první muziku, vinyly se mi zalíbily. Úplně jsem jim propadnul, přesáhlo to rámec kupování muziky a stalo se to sběratelstvím. Muzika, kterou poslouchám, z vinylu zní mnohem líp, má „teplejší“ zvuk. S deskou se taky dá dělat mnohem víc věcí, co se týče grafiky: existují barevné vinyly, netradiční formáty, je to živější přístup než u CD. Kolik desek ve své sbírce máte? V současné době mám okolo 1700 LP a zhruba 850 sedmipalců. To není možná tak moc, já jsem tomu nikdy nepropadl úplně a neutrácel za muziku všechny peníze. Ještě nejsem zcela ztracený blázen. Vybírám si. Kolik jste do vinylů investoval peněz? Když jsem to počítal naposled, menší garsonka někde na malém městě by za to už byla.