Zajatecký tábor Pjoktong poblíž řeky Jalu na hranicích dnešní Severní Koreje a Číny v roce 1951 připomínal peklo na zemi. V chatrčích z bláta a hlíny se tísní stovky vojáků mezinárodních sil, kteří padli do zajetí v listopadu 1950 při čínské ofenzivě u Unsanu. Denní příděl jídla – 450 g prosa nebo kukuřice na osobu – vede k pomalému umírání hladem. Často zraněným zajatcům chybí zdravotní péče. Smrt je kosí po desítkách. 23. května na podvýživu, úplavici a zápal plic umírá i vojenský kaplan Emil Joseph Kapaun. Když viděl svého spoluvězně seržanta Mikea Doweho plakat, řekl mu: „Neber si to tak, Miku. Odcházím, kam jsem se chtěl vždycky dostat. A až se tam nahoru dostanu, pomodlím se tam za vás za všecky.“
Mše sloužil i česky
POHNUTÉ OSUDY: Skvělý horolezec Milan Kriššák zahynul po ‚zbytečné‘ záchranné akci |
Emil Kapaun se narodil 20. dubna 1916 v rodině českých přistěhovalců v městečku Pilsen v Kansasu. Jeho otec Enos Kapaun emigroval do USA v roce 1887 jako sedmiletý. V květnu 1915 se oženil s Elisabeth Hájkovou, která se narodila českým rodičům v Kansasu v roce 1895. Kapaunovi, kteří vlastnili u americké „Plzně“ stošedesátiakrovou farmu, byli součástí velké migrační vlny: z Čech, Moravy a Slezska odešlo v letech 1850–1914 do USA 350 tisíc osob.
Emil byl sportovně nadaný a bohabojný, a tak v roce 1930 zamířil na benediktinské gymnázium do Missouri. V roce 1940 byl vysvěcen na kněze v St. Louis a posléze jmenován pomocným kaplanem na základně poblíž Heringtonu v Kansasu. V letech 1944–1946 působil jako kaplan amerických jednotek v Indii a Barmě. Zpět ve vlasti vystudoval katolickou univerzitu ve Washingtonu. Poté působil pár měsíců jako pastor v Timkenu, dalším českém sídle v Kansasu, kde sloužil mše v češtině.
V roce 1949 se vrátil do armády a počátkem roku byl 1950 převelen do Japonska. V červenci se vylodil v korejském Pchohangu s vojáky 8. jízdního pluku 1. jízdní divize americké armády, kteří se snažili zastavit útok komunistické Severní Koreje na jih. Bitva u Pchohangu byla klíčovým momentem války: vojska OSN zastavila Severokorejce na tzv. Pusanském perimetru a zabránila obsazení poloostrova komunisty.
Rukopis českého kázání, které si Emil Kapaun připravil na 15. února 1941.
Kapaun nebyl kaplanem, který by sloužil mše někde v zázemí. Své „ovečky“ doprovázel do prvních linií. Podle Philipa D. Chinneryho, autora knihy Korejské krutosti, se stal legendou dávno předtím, než padl do zajetí: „Když jeho jednotka bojovala na řece Naktongu, zničila jeho džíp nepřátelská palba a zranila mu řidiče. Zrekvíroval zchátralé jízdní kolo, nastrkal si do kapes jablka a broskve, které natrhal v korejských sadech, a jel po kamenitých stezkách, až se dostal k předsunutým postavením. Skočil do nejbližšího zákopu vedle nervózního střelce, nabídl mu broskev, utrousil jeden dva vtipy a přesunul se do sousedního zákopu. Nikdy nebyl daleko od bojiště, často postavil oltář na nosítka položená na dvě bedničky od střeliva a v přibližující se minometné palbě, kdy se nepřítel chystal zaútočit, naslouchal zpovědím, sloužil mši a poskytoval svátost přijímání mužům, kteří měli jít do boje.“
POHNUTÉ OSUDY: Smrt dítěte, psychiatrie, rakovina... Těžký život Dany Fischerové |
Jednou mu nepřátelská kulka ustřelila dýmku od úst, jindy mu zase střepina z tankové střely srazila přilbu z hlavy. Už v srpnu 1950 byl za statečnost – zachránil zraněného vojáka – oceněn jedním z nejvyšších vyznamenání za chrabrost v boji – Bronzovou hvězdou.
Život pro ostatní
O statečnosti a altruismu kaplana, který podle BBC vzhledem připomínal herce Kirka Douglase, svědčí okolnosti zajetí. Americké síly se ocitly 2. listopadu 1950 v Unsanu pod těžkým útokem Číňanů, jejichž vpád do Koreje eskaloval válku. Začal krvavý boj muže proti muži. Byl vydán rozkaz, aby se všichni pohybuschopní vojáci pokusili pod rouškou tmy projít čínské linie. Kapaun odmítl a s plukovním lékařem Clarencem L. Andersonem zůstal u raněných.
Za "ohromující" označil americký prezident Barack Obama dramatický životní příběh kaplana americké armády Emila Kapauna, který z rozhodnutí Kongresu posmrtně obdržel Medaili cti, nejvyšší americké vojenské vyznamenání.
Číňané zraněné Američany přinutili ke stokilometrovému pochodu horami do zajateckého tábora. Kdo v mrazu a o hladu nemohl dál, byl zastřelen nebo nechán napospas zimě. Kaplan navzdory omrzlinám pomáhal ostatním. V táboře Pjoktong Kapaun obětoval veškeré síly na pomoc ostatním. Pod hrozbou přísného trestu kradl jídlo, které řadě zajatců umožnilo přežít. Potajmu sloužil mše a poskytoval útěchu. „Vyměnil hodinky za přikrývku, aby mohl zhotovit ponožky lidem, kterým mrzly nohy,“ píše Chinnery. „Pral šaty těm, kdo měli úplavici... Když se měly vyčistit latríny, chlapi se přeli, kdo je na řadě, aby tu odpornou práci udělal, a on se zatím tiše vytratil a udělal to sám.“
Kapaunovo tělo leží v neoznačeném masovém hrobě poblíž tábora, spolu s šestnácti sty dalšími vojáky. Jeho jméno nese několik sakrálních prostorů a škol na jihu Koreje, v Japonsku, USA a Německu. Bohužel nikoli ve vlasti jeho předků.
Kapaunův synovec Ray Kapaun převzal pro strýce 11. dubna 2013 z rukou Baracka Obamy nejvyšší vojenské vyznamenání Medaili cti. Výjimečnost osoby Emila Kapauna podtrhuje proces jeho blahořečení, který Vatikán zahájil o dva roky dříve.
