Dne 14. května 2010 jsem byl v kritice svého představení Lulu v Divadle Komedie obviněn paní Janou Machalickou z toho, že jsem jako zdroj svého nového scénáře podle Wedekindovy hry neuvedl překlad Josefa Balvína. Netuším na základě jaké informace bylo toto obvinění učiněno, ale je stále více zřejmé, že rozhodně ne na základě jakéhokoliv porovnání textů. Při práci na nové hře jsem vycházel z mnoha zdrojů a úprav Wedekindova textu. Od samotného originálu, překladu Otokara Fischera a úpravy Františka Zavřela, scénáře F. W. Murnaua a jeho filmového zpracování, až k úpravám napříč divadelním světem. Neměl jsem tedy jediný zdroj a rozhodně nebyl můj zdroj překlad Josefa Balvína, kterého jsem si vždy nesmírně vážil a uvedl-li bych ve svém textu jeho byť jen jediné slovo, neměl bych problém to zveřejnit. Ostatně vždy a velice pečlivě uvádím u svých inscenací své zdroje, je-li to na místě. Jana Machalická si však nedala se svým obviněním a především se svou argumentací žádnou práci. Nepotřebovala vidět můj text a nic analyzovat. Právo novináře je šířit informace a pravdu, je to ale také velká zodpovědnost. Jana Machalická si zřejmě tuto zodpovědnost neuvědomuje. Emoce zvítězila nad soudností.
David Jařab, umělecký šéf Divadla Komedie
VYJÁDŘENÍ AUTORKY
Pan Jařab, přestože použil tolik překladů, jak sám říká, neobtěžoval se ani jeden uvést do programu, což je přinejmenším zvláštní přístup k autorskému právu.
Jana Machalická
