Ne všichni v tehdejší čínské vládě toužili po krvi. Ve straně bylo pár soudruhů, kteří se násilí snažili zabránit. Jeden z nich byl dnes šestasedmdesátiletý Pao Tchung. Neuspěl. Bývalý známý Mao Ce Tunga, Teng Ťiao Pchinga, Ťiang Ce-mina, nebo současného lídra Wena a někdejší šéf státní rady skončil za svou obhajobu studentů na sedm let ve vězení jako kontrarevolucionář. Od svého propuštění tráví většinu času v domácí vazbě. Díky uvolňujícím se podmínkám souvisejících s loňskou olympiádou může Pao přijímat zahraniční novináře. Čínští k němu přístup nemají.
Úplně jednoduché to ale není. Je třeba vybrat vhodný okamžik, protože během „senzitivních událostí“ jako je např. Všečínské shromáždění lidových zástupců nebo Olympijské hry všichni disidenti dočasně zmizí a jejich mobily jsou vypnuté. Je pravděpodobné, že se někteří lidé dočasně „ztratí“ i krátce před červnovým výročím, takže si řadu věcí předtáčím již teď.
Minulý týden byl Pao na příjmu a domluvili jsme si schůzku. Už při vjezdu na sídliště, kde bývalý funkcionář bydlí, stojí dva policisté v civilu. Okamžitě někam volají. Ve vstupní chodbě paneláku pak sedí další hlídač a slušně nás žádá o pasy a akreditace. Informace pečlivě zapíše do obrovské knihy a pouští nás nahoru.
Rozhovor probíhá bez dozoru a v pořádku. Až na to, že krátce po jeho začátku začne někdo ve vedlejším bytě vrtat hlasitou vrtačkou. Pilný domácí kutil vrtá dvě hodiny během celého rozhovoru. Randál končí až když se v předsíni s Paem po natáčení loučíme. Přesto si nestěžuju. Mám rozhovor s doprovodem vrtačky. No a co. Ještě před dvěma lety by podobné natáčení bylo nemyslitelné.
