1. září 2015 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Evu Pilarovou čekal nejtěžší boj po revoluci. Nad nemocí vyhrála

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 16Diskuse
Eva Pilarová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Eva Pilarová | foto: Michal Novotný Lidové noviny
PRAHA Během šedesátých let soupeřila s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou o post nejoblíbenější zpěvačky v zemi. Nejtěžší boj ji ale čekal o tři desítky let později.

Začátek její pěvecké kariéry připomínal kometu. Ačkoliv Eva Pilarová na přání rodičů vystudovala Vyšší hospodářskou školu, tajně se poté přihlásila na JAMU. Z dvou set šedesáti uchazečů brali šest. 

„Ostatní měli učitele zpěvu, já měla odposlouchané opery, Fitzgeraldovou a Armstronga. Doma se z toho zhroutili, ale já nastoupila do přípravky,“ vzpomínala před sedmi lety v rozhovoru pro LN. „Kdyby už tehdy byl obor muzikál, přihlásila bych se tam, ale byl tu jen operní zpěv. To byla jediná možnost, jak se něco naučit. Třeba dýchání, když se nadechnu, tak kapela už modrá, ale já můžu pořád zpívat.“ 

Školu ale nedokončila, již brzy totiž slyšeli její soprán s tříoktávovým rozsahem ve slavném Semaforu. 

Rozsah přebil dialekt

Na JAMU se seznámila se svým budoucím mužem, kontrabasistou Milanem Pilarem, který v Brně dostudovával a po návratu do Prahy zamířil právě do divadla Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. 

„Domluvili jsme se, že se vezmeme. Jela jsem s ním do Prahy, kde mě pozval na oběd. Prý si ale musí v Semaforu něco vyřídit,“ vypráví s úsměvem. „Když jsme přišli dovnitř, na jevišti stál jeden, druhý seděl u piana a chlap s knírkem v hledišti. A Pilar říká: „Tak jsem vám přivedl tu zpěvačku z Brna.“ 

Eva Pilarová na snímku Ladislava Sitenského

Velký pěvecký rozsah tehdy přebil i výrazný brněnský dialekt. V Semaforu našli novou hvězdu. „Doma z toho byl malér. Jediná dcera, a komediant, ale v červenci jsem se vdala a v září 1960 nastoupila do divadla.“ 

A pak už to šlo ráz na ráz. První velké hity s Karlem Gottem a Waldemarem Matuškou, krátké intermezzo s druhým jmenovaným a Karlem Štědrým v divadle Rokoko, návrat do Semaforu,vroce 1964 první zlatý slavík (další získala v letech 1967 a 1971), jedna z ústředních rolí v dnes již legendárním filmu Kdyby tisíc klarinetů... 

„Zpočátku jsem si vůbec nepřipadala slavná. Říkali o mně: To je ta holka ze Semaforu. Až později už jsem poprvé slyšela, hele, Pilarka. A když jsem pak na koncertě v Lucerně, kde jsem třikrát za sebou zpívala, že kočka není pes (píseň Co je láska, kterou v originále zpíval největší idol Pilarové Elvis Presley), viděla lidi mávat sakama nad hlavou, věděla jsem, že se něco děje,“ vzpomíná Pilarová. 

Zákaz televize

Osobní život tak úspěšný nebyl. Už v roce 1962 její muž Milan Pilar emigroval. „Synovi byli tři měsíce, když odjel s divadlem Spejbla a Hurvínka do Západního Německa a Švýcarska. On jediný se nevrátil,“ vysvětlila v pořadu České televize Třináctá komnata. „Nedal mi to ani sám vědět, dozvěděla jsem se to od Miloše Kirschnera.“ Kvůli tomuto okamžiku nemohla mnoho dalších let cestovat. 

Opletačky s tehdejším režimem ale měla i z jiných důvodů. I když, pravda, často nezaviněně. „Jednou jsme třeba hráli na plovárně poker o dětské peníze, co vypadaly jako bony. Někdo nás udal a my museli až na ÚV KSČ. Walda se na to vykašlal a nikam nešel. Karel Gott mi říkal, ať ho nechám mluvit, ať se tam nerozčílím, jenže se rozčílil on. Řval, až jsem do něj kopala pod stolem. Nakonec to dopadlo tak, že Walda nesměl rok kromě divadla ani koncertovat a nikdo z nás nesměl do televize a na titulní strany,“ vypráví už po letech s úsměvem. Stejně tak nebyla zadobře ani s cenzurou. Ta jí třeba vyčítala v písničce Co je láska verš „Armstrong nebyl Rus“. Jenže ji zpívala dál, jak říká, měla to prostě zafixované. 

„A hned byl zákaz na čtrnáct dní. Jsou to hlouposti, a přitom si člověk připadal jako odbojář, že to dokázal přes ten zákaz zazpívat.“ 

Drby a pomluvy

Kolovaly o ní ale i jiné historky a mnoho z nich velice pikantních. „Všichni čekali skandály. Ale nebyly, tak si je vymýšleli. Nejprve jsem prý tančila s Waldou v baru nahá na stole, pak jsem prý zase s Waldou a Karlem s odpuštěním počurali ruskou delegaci. Karel měl zpívat Tam, kde šumí proud a Walda A cáká a cáká. Říkala jsem si, ať si všichni trhnou nohou,“ vypráví. Stejně tak už jí nikdo neodpáře, že byla milenkou kubánského vůdce Fidela Castra. „A to jsem toho chlapa nikdy neviděla,“ dušuje se. 

Přiznává, že uvažovala i o emigraci. Jiří Voskovec a Josef Škvorecký jí tvrdili, že kdyby utekla, mohla zpívat třeba na Broadwayi. Kvůli rodičům a dítěti ale zůstala. A to i přesto, že se jí nevydařilo ani druhé manželství. Za zpěváka Jaromíra Mayera, kterého si vzala s velkou pompou v Paříži, byla provdána pouhé tři roky (1968–1971). 

Ještě smutnější zpráva ale přišla o dva roky později. Na ruzyňském letišti v Praze havaroval letoun Aeroflot Su-141, zemřelo 66 lidí, včetně členů doprovodné kapely Evy Pilarové, kteří se vraceli z koncertu na Kubě. Sama zpěvačka na palubě letadla nebyla. 

„Létali na Kubu často, nevystupovali jsme za honorář, ale za to, že tam můžeme týden nebo 14 dní zůstat. V ten osudný čas volali z Prahy, že chtějí, aby kapela doprovázela tehdejší pěveckou soutěž Intertalent. Měli odletět zkoušet. Bylo to v únoru a já jsem si říkala, co budu v Praze dělat, a tak jsme ještě spolu se zpěvačkou Vlaďkou Prachařovou na Kubě zůstaly a kluci odletěli sami. Bylo to 19. února, špatně přistáli na Ruzyni a havarovali,“ popsala osudné chvíle pro server Žena-in.cz.

Ústup ze slávy

Její kariéra začala trochu ztrácet na lesku. V době normalizace nemohla vycestovat na Západ, a tak se jejími nejčastějšími zahraničními cestami staly právě Kuba a také Sovětský svaz. 

A nakonec emigroval i její druhý exmanžel. Mayer utekl jen týden po Waldemaru Matuškovi v roce 1986. „Když jsem zpívala v Edmontonu, kde bydlí, někoho napadlo, ať mu zavolám a pozvu ho. Zvedla to jeho nová manželka, novinářka, se kterou odtud utekl, a spustila na mě cizím přízvukem – po pěti letech, co v Kanadě žili. Mirek doma nebyl, číslo do práce mi dát nechtěla a asi mu ani nic nevyřídila. Potom jsem se od tamních Čechů dozvěděla, že ho nejspíš nechtěla pustit. Nechápala jsem sice proč – no ale tím pádem jsme se neviděli,“ vysvětlila pro magazín ProŽeny.cz. 

Eva Pilarová

V tu dobu už ale byla potřetí vdaná. V roce 1984 si vzala o třináct let mladšího tanečníka Jana Kolomazníka. Seznámili se v Divadle Alhambra, kde ona hostovala a on tam byl ve stálém angažmá. „Vůbec nás nenapadlo, že bychom spolu mohli chodit. Byli jsme velcí kamarádi. Jednoho dne se stalo, že jsem dostala těžkou chřipku a vysoké horečky a Honzík se o mě staral, venčil mi pejska, dával mi obklady, vařil mi čaje, podával léky,“ vysvětlila v online chatu serveru iDNES.cz „Když jsem se vzpamatovala, našla jsem v koupelně dva kartáčky na zuby a zjistila jsem, že tam bydlí. Protože je to slušný chlapec, tak to chtěl zlegalizovat – požádal mě o ruku. Vdávat jsem se nechtěla, protože jsem už byla dvakrát rozvedená. Doslova mě ‚ukecal‘.“

Rakovina

V revolučním roce 1989 přišel i velkolepý pěvecký comeback. U příležitosti svých padesátých narozenin opět vyprodala Lucernu. Únavu, kterou v té době cítila, přisuzovala velkému objemu práce. Již brzy ale zjistila, že je vážně nemocná. 

Na dovolené v Alžírsku potkala léčitelku, která jí řekla, že má rakovinu. Uvěřila jí, a proto hned po návratu do Prahy odjela do nemocnice. Doktor diagnózu potvrdil. „Úplně jsem se z toho sesypala, ale pak jsem šla do kostela a vymodlila jsem se z toho. Když jsem odcházela, věděla jsem, že to dopadne dobře,“ vzpomínala v pořadu Třináctá komnata

Nejvíce se zalekla ve chvíli, když jí lékař oznámil, že možná už nebude zpívat. „Doktor mi řekl, že mi při ozařování může zhrubnout hlas. To byla chvíle, kdy jsem odmítla cokoliv. I když mi bez ozařování dávali tak rok rok a půl života,“ vzpomínala. 

Nakonec ji manžel s doktorem přemluvili. Slova jako ozařování nebo rakovina ale doma nikdy nesměla zaznít. K vyléčení pomohla jak medicína moderní, tak i léčitelé a víra. „V nemocnici jsem byla jen krátce, na ozařování jsem docházela. Ale byla jsem vzorný pacient. Když mi řekli nekouřit, nikdy mě nenapadlo, že bych si ještě někdy zapálila.“ 

V rozhovoru pro LN před devíti lety ale přiznala, že přece jen byly výjimečné chvíle, kdy slova doktorů neuposlechla. Kvůli hudbě. „Doktoři mi řekli, ať neblbnu a půl roku nezpívám, což bylo hrozné. Bydlím naproti hotelu Pyramida (na pražském Břevnově – pozn. red.) a odtamtud jí jednou volala paní, že jí bouchnul hudební program, jestli bych nemohla přijít. Já měla volna víc než dost, svolala jsem kapelu, koncert se uskutečnil, úspěch byl a pro mě to byla injekce v pravý čas,“ poznamenala Eva Pilarová. 

Druhý podobný záskok už ale lékaři odhalili. V devadesátém roce zazpívala v Plzni na oslavě osvobození města americkou armádou. Nikomu to dopředu neřekla. „Pan primář ale koukal na televizi a druhý den mě seřval. Jemu prý je to jedno, ale můj organismus je tak oslabený, že jsem sebou mohla seknout v přímém přenosu.“ 

Setkání s Yoko

Přečtěte si další POHNUTÉ OSUDY:

Eva Pilarová se vyléčila. Po listopadu 1989 vydala i s kompilacemi ještě na dvě desítky CD. Mimo to píše kuchařky. V roce 2009 pak z rukou prezidenta Václava Klause převzala státní vyznamenání – medaili Za zásluhy I. stupně. A dokonce mohla vrátit své- mu manželovi péči, kterou jí věnoval, když byla nemocná. Zachránila mu život. 

„Točila jsem v televizi něco na Praze 4 a najednou se mi udělala na rukách strašlivá kopřivka. Nevěděla jsem, co s tím, tak jsem jela domů. Tam jsem našla muže, který se svíjel bolestí. Ale že prý jde tančit do Alhambry, kde zvedal nad hlavu babu, která vážila pětašedesát kilo. Tak jsem mu to zakázala a volala pohotovost. Byla to slinivka. Doktor říkal, že jsem ho tím zachránila. Kdyby ji prý zvedl, byl by konec...“ 

S léčiteli spolupracuje i nadále. A nedá na ně dopustit. Dokonce se kvůli tomu potkala i s Yoko Ono. „Naše léčitelka se odstěhovala do New Yorku. Sedíme takhle jednou u ní, pořád nás zdržovala, najednou někdo zazvoní a ona říká, ať jdu otevřít. Tak šel Honza, tam Yoko Ono a on málem omdlel,“ směje se zpěvačka, která před v roce 2010 oslavila padesát let na jevišti. A chtěla by i šedesát...

ONDŘEJ REZEK
  • 16Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz