Jako první dáma ale též ikonizovala svého autoritářského manžela Juana Dominga Peróna, někdejšího profašistického pučistu, který jako argentinský prezident poskytl azyl i nacistickým zločincům.
Evita s manželem budovala nejen sociální stát, ale podle některých i Perónovský kult osobnosti. "Stojíme před výjimečným mužem, vůdcem dělníků, vůdcem samotné vlasti, protože Perón je vlast a kdo není s vlastí, je zrádce," hřměla na mítinku v roce 1949 Perónová, jejíž manžel například nechal vybudovat u Buenos Aires město Evita s půdorysem ve tvaru jejího profilu. K jejím narozeninám v roce 1952 jí zas parlament udělil titul Duchovní vůdce národa.
Takzvaný peronismus (též justicialismus - od španělského justo - spravedlivý) zdůrazňoval sociální rovnost, pořádek ve státě zajišťovala armáda a důležitá národní odvětví byla znárodněna. Perón zreorganizoval Stranu práce (některé odborové předáky dal zavřít), z níž vznikla Perónistická strana (dnes Justicialistická strana, jejímž předsedou býval i manžel současné prezidentky a exprezident Néstor Kirchner).
Evitu zbožňuje i současná prezidentka
Evitinou obdivovatelkou je i současná prezidentka Argentiny Cristina Fernándezová, která před rokem odhalila na budově ministerstva sociálních věcí v Buenos Aires obří ocelový portrét Evity. Někdejší první dáma Argentiny se stala též námětem řady knih, filmů a divadelních představení, z nichž nejznámější je muzikál Andrewa Lloyda Webera z roku 1975, 20 let nato zfilmovaný se zpěvačkou Madonnou v hlavní roli.
Evita se narodila jako María Eva Duarteová Ibargurenová 7. května 1919 zřejmě ve městě Junín (provincie Buenos Aires) jako nemanželské dítě chudé švadleny a bohatého statkáře. Ten ale zemřel, když bylo Evitě šest, čímž se jeho paralelní rodina (se čtyřmi Evitinými sourozenci) ocitla bez prostředků. Už v 15 letech proto Evita utekla z domova do Buenos Aires, kde se živila nejprve jako herečka v divadle či modelka. Popularitu si vydobyla zejména jako hlasatelka a herečka v rozhlase.
V roce 1943 stála u zrodu první argentinské odborové organizace pracovníků v rozhlase a následující rok v lednu se seznámila s tehdy sedmačtyřicetiletým vdovcem, šéfem nového Úřadu práce a sociální péče Juanem Perónem. Argentina roku 1944 žila v sociálním varu. Půl roku po převratu, jehož se účastnil i Perón jako jeden z šéfů profašistické Skupiny sjednocených důstojníků, nabývalo na síle odborové hnutí, jež v roce 1946 vyneslo v prezidentských volbách do čela země Peróna.
Výročí Evitina úmrtí:Kulaté výročí od Evitina úmrtí v Argentině připomene série koncertů a přednášek, výstava jejích osobních předmětů, v plánu jsou ale také slavnostní průvody v dobových kostýmech. |
Do nejvyššího úřadu v zemi mu výrazně pomohla jeho nová manželka Evita, jejíž účast v prezidentské kampani byla tehdy naprostou novinkou. Ženy v Argentině neměly totiž tehdy ani volební právo. To získaly až díky Evitě v roce 1947. Jako žena prezidenta (a ministryně zdravotnictví) byla Evita spoluvládkyní země. Největší popularitu si ale získala jako zakladatelka a předsedkyně Nadace Eva Perón, která od roku 1948 stavěla nemocnice, azylové domy, školy i rekreační zařízení a poskytovala příspěvky na bydlení či stipendia.
Evita, kterou na poslední cestě provázely dva miliony lidí, je pohřbena v rodinné hrobce v buenosaireské čtvrti Recoleta, kde ale spočinula až dvě dekády po smrti. Po roce 1955, kdy byl Perón svržen pučem, převezli noví vládci její nabalzamované tělo tajně do Milána, odkud si ho Perón v roce 1971 přivezl do Madridu, kde pobýval pod ochranou diktátora Franka. Když Perón v roce 1974 jako prezident zemřel, vystřídala ho v úřadě jeho manželka Isabela, která Evitino tělo převezla zpět do vlasti.
